Šeptá mé jméno

34

*Teri*
Po zbytek dne jsme byly jako děti. Houpaly jsme se na laně, ze kterého jsme následně skočily do řeky, hrály na schovku a prostě si hrály. Jak říkám... Byly jsme jako děti, které nic netrápí. Takových dní bych chtěla víc.
"Teri, Martine, proboha, jak to vypadáte?!" Zastavila nás mamka, když jsme se pozdě večer vrátili domů. Oblečení jsme měli potrhané, vlasy rozcuchané a kolena sedřené.
"Měli jsme práci" Pokrčil Martin rameny.
"Řekla bych, že teď ji budete mít taky... Běžte se honem umýt a do postele, na večeři jdete moc pozdě, zítra bude moc práce, tak se pěkně vyspěte!"
Oba jsme jen protočili oči a vyšli schody nahoru. Zamkla jsem se ve své koupelně a nechala na sebe stékat horkou vodu. Kůže mi po ní zčervenala.
S Martinem jsem se domluvila, že si zase spolu sedneme na střechu. Je to fajn si s ním čas od času popovídat. Nakonec není tak hrozný, jak se na první pohled zdálo. "Nesuď knihu podle obalu"

*Martin*
Zase jsem tam seděli. Zase jenom my dva. Sami. A v noci. V uplné tmě.
"Opravdu jsi byl takový, protože ses chtěl jenom předvést?"
Řekla najednou, ale svůj pohled dál upínala na měsíc.
"Chtěl jsem tvou pozornost"
"Moji pozornost? Proč? Měl si jí dost"
"Chtěl jsem tu tvojí, líbila ses mi"
"Líbila? Minulý čas? Dneska odpoledne jsi mluvil jinak"
"Tak líbíš... Ráda opravuješ lidi?"
"Nesnaž se odbíhat od tématu"
"Však jsem ti odpověděl, Teri, ale ty mě ne" Pousmál jsem se.
"Obzvlášť tebe" Taky se na mě usmála.
"Myslel jsem si, že budeš jako ty ostatní holky, které se nechají rychle sbalit, pak zase odejdou jinam a nechají mě"
"Martine, pravdou je, že ty holky si, jak vím, vždycky nechal ty, no není to pravda?"
"Asi sis hodně povídala s Karlem, co?"
"Co jiného jsem tady mohla dělat?"
"Teď máš mě, jsem tvoje jediná zábava, tak si toho váž"
"A popírám to snad?"
"Ale ty jsi jiná, víš to?"
"Jak jiná?"
"Máš rozum, jsi chytrá, nenechala jsi se jenom tak obelstít, to na tebe nefunguje"
"A už víš co?"
"Pomalu zjišťuju"