Šeptá mé jméno

2

*Martin*
Zaujatě si vybalovala věci a nevypadalo zrovna šťastně.
Tmavé dlouhé vlasy jí padaly do obličeje a bílý svetr, co měla na sobě na ní jen visel. Nevózně si kousala její růžové rty a v ruce měla pár knížek, co vytáhla z krabice, kde určitě byly další, co byla na posteli, se kterými chodila po pokoji a hledala místo, kam by je dala.

Tohle byla první holka, co měla pokoj na téhle straně a já jí tak mohl pozorovat přes okno mé ložnice. Asi by nebyla nadšená, ale, ale nic o tom zatím nevěděla.
Opřel jsem si hlavu o studené sklo a dál na ni koukal. Muselo to vypadat divně, ale jak už jsem na začátku říkal, tohle je prosté můj život a musel jsem si ji nějak přiklepnout. Když něco chci, tak to taky mít budu.
"Martine, pojď dolů!"
Uslyšel jsem, jak na mě mamka zavolala ze zdola. Doufám jsem, že mi zase neřekne, že tady bude spát nějaká její kamarádka s malým děckem, co se mně bude v jednom kuse vyptávat na YouTube, Karla a podobně, tak přísahám, že se na místě odstřelím.
S těžkým srdcem jsem seběhl dolů a nahodil falešnej úsměv. Přesně ten, co jsem dělal v každém videu.
V místnosti přede mnou, což byl obývák stála ta ženská, co se dneska ráno přistěhovala vedle.
"Martine, tohle je Jana, dneska se sem přistěhovala" Usmála se mamka a rukou jí ukázala, aby si sedla na gauč.
"Ehm... Dobrý den" Slušně jsem pozdravil a pořád se usmíval jako pako. Přesněji řečeno: jako hodný, dobře vychovaný chlapeček, za kterého mě mamka měla. Takže za Karla.
"Dneska večer k nám příjde na večeři i se svou dcerou" Podala jí šálek kávy a ona si upila.
Jak sakra může pozvat na večeři někoho, koho nezná? Docela jsem se naštval. Nesnášel jsem, když sem někoho tahahala. Navíc, když je to pro mě cizí člověk.
"A vy se znáte?" Nedalo mi to a zeptal jsem se.
"Ano, vlastně to byla tvoje máma, kdo mě přinutil se sem přistěhovat" Odpověděla rychle s úsměvem Jana.
"No, dobře. Hele mami, já mám nahoře ještě nějakou práci, jo?"
Rychle jsem se vymluvil a zmizel ve svým pokoji, aniž bych čekal na odpověď.

*Teri*
Nesnášela jsem to tady. Musela jsem opustit všechny kamarády a školu, po které se mi i přes letní prázdniny začalo stýskat a taky tátu. Mámě prostě jednou prasklo v bedně, dala tátovi rozvodové papíry, a do dvou měsíců nám sbalila a odešli jsme sem do Prahy za její nejlepší kamarádkou. Dům je tu krásný, velký a mám obrovský pokoj se svou šatnou i koupelnou, ale jestli si myslela, že tímhle mi to vynahradila, tak to se sakra plete.