Šeptá mé jméno

7

*Teri*
Půl druhé ráno... Vážně skvělé.
Podívala jsem na mobil a zase si lehla.
Ráno budu pěkně unavená. Ale co, jsou prázdniny, ne?
V duchu jsem se zaradovala.
No jo, jsou prázdniny a já mám v plánu jenom vybalovat věci?
Doufala jsem, že si mě aspoň na nějaký týden vezme taťka, nechtěla jsem být jenom tady.

Tátu jsem pěkně dlouho neviděla a asi ani neuvidím.
Je pořád někde na cestách.
Brazilie, Mexico, Canada... Ten byl všude.
Taky bych chtěla mít takový život. Dělat si co chci, nikoho se neptat, co můžu a co ne a spoustu dalších věcí, co se asi uskuteční, až budu mít osmnáct. Ale to jsou pořád dva roky dlouhého čekání.

*Martin*
Už asi hodinu se pořád převalovala na zemi.

"Hele, já chci spát, tak bych ocenil trochu ticha. Díky"
Zakryl jsem si dekou obličej, na který mi zářil měsíc.

"Pokud vím, tak v tomhle pokoji mám spát já, ne ty. Takže se můžeš zvednout a jít si hezky do toho svého"
Stoupla si a já z jejího hlasu vycítil, že dneska by si s ní nikdo zahrávat neměl.
Jo, ale to neznáte Careva.

"Ale tohle je můj barák a když je to můj barák, tak budu já rozhodovat, kde budu spát"
Snažil jsem se napodobit tón jejího hlasu, ale tak dobře, jako ten její to nevyznělo.

"Chyba, tohle je dům tvojí mámy pokud vím, ne tvůj, takže si to rovnou namiř zpátky k sobě. Příjemnou cestu"
Procedila mezi zuby a otevřela dveře, ze kterých se vyřítil průvan.

"Fajn princezno, ale dávej si bacha, straší tady"
Líně jsem vstal z postele, udělal na ni můj zhnusenej obličej, který podle mámy umím jenom já a s prásknutím dveří jsem odešel.

*Teri*
Blbeček... Protočila jsem oči a konečně si lehla do postele, kterou mi Martin zahřál. Z měkkých polštářů, na které jsem si položila hlavu, byla cítit jeho vůně. No jo, šampónek... A to jsem si myslela, že je aspoň z půlky normální.
Povzdechla jsem si a snažila se rychle usnout.