"Musím do knihovny. Mám referát na dějepis a potřebuju si k tomu zjistit nějaké informace."
"Jsi až nechutně poctivý." Protočil Hoseok očima. "Proč se radši nepodíváš na net a neulehčíš si práci? Za prvé, najdeš tam vše a za druhé, je to mnohem rychlejší než hledání v těch bichlích."
"Možná právě proto, že mám ty bichle rád a nevadí mi nad nimi ztrácet čas, jak ostatně naznačuješ, se na internet nekouknu."
Protože neznamená, že když ty nemáš skoro ani žádné učebnice, ostatní na tom budou stejně jako ty, pomyslel si, ale nahlas svá slova raději nevyslovil. Nechtěl se teď s Hoseokem dohadovat a po tomhle by tomu stejně tak jako už několikrát předtím, bylo. Moc kritiky na svou hlavu totiž nesnese.
"Fajn. Sejdeme se teda až doma. Měj se, šprtíku."
"Jednou tě za ty tvoje kecy stejně praštím," zamumlal Taehyung, no Hoseok se na něj akorát zářivě usmál.
"Na to nemáš."
"By ses divil."
***
Taehyung měl knihovny rád. Bylo tam ticho, klid, mohl se hrabat v knížkách, nebo si jen tak sednout a dokončit si věci do školy, aniž by ho někdo, třeba Hoseok, otravoval. Jednoduše ideální prostředí pro někoho, jako je on.
"Heleď, myslíš, že bys mi mohl pomoct?" oslovil jej někdo zničehonic. "Tamta baba vypadá dost nepříjemně a mám pocit, že by mě spíš sežrala než mi poradila, takže se jí tak trochu bojím."
Taehyung několik vteřin jen mlčky zíral. Doslova. Kdyby neměl brýle, nejspíš by si řekl, že jen špatně vidí a s někým si jej spletl, ale ne. Opravdu před ním stál Baekhyun. A mluvil na něj. Na něj! A on se tak nějak nemohl vzpamatovat a donutit se k nějaké reakci. K jakékoli.
"No tak asi nic."
Co?
"N-ne, počkej!" vyhrkl Taehyung koktavě, když se od něj Baekhyun otočil a chtěl odejít.
"S čím ti můžu pomoct?" zeptal se, když jeho pozornost opět ulpívala na něm.
ČTEŠ
WHAT IS LIFE? | kth x bbh ✔
FanfictionCo je život? Podle Baekhyuna to byla pizza se žampiony. Podle Taehyunga vše, co mu pomáhalo přežívat jednotlivé dny jeho bytí.