WHAT IS LIFE? | kth x bbh ✔

can you help me?

"Počkej. To mi jako fakt říkáš, že nepřijdeš?"

"Přesně tak," odpověděl Chanyeol.

"Co jsem ti zase udělal?" zeptal se zoufale. "Chováš se ke mně v poslední době fakt hrozně, uvědomuješ si to? Jako nejlepší kámoš začínáš stát za úplné nic."

"Stejně jako ty."

"Prosím?"

"Slyšel jsi. Ty taky za nic nestojíš a o to horší je, že si to ani neuvědomuješ a tu chybu vidíš ve mně."

Ta slova Baekhyuna zarazila.

"Co tak na mě civíš?" ohradil se Chanyeol. "Neříkej, že netušíš, o čem mluvím. Nebo jsi vážně tak pitomej?"

"Nejsem-."

"Tak proč tak koukáš?"

Chanyeol si povzdechl. 

"Tohle stejně nemá cenu. Co kdybys řekl někomu jinému, aby tě šel podpořit? Protože mě se z mnoha důvodů nechce."

"A komu asi?" 

Jelikož takhle to dělali vždycky. Byli z jednoho týmu, a pokud měli závody jednotlivců, navzájem chodili toho druhého podpořit.

"No já nevím, třeba Taehyungovi?"

"Aha," zamumlal Baekhyun. "Tak odtud vítr vane."

"Neříkej. Tobě to došlo?" Ušklíbl se Chanyeol. "Jsem v šoku."

"Ty žárlíš."

"Cože?"

"Žárlíš. A chováš se jako idiot."

"Jako idiot? Vážně? To ty jsi idiot."

"Tak víš co? Fajn. Trhni si a já jdu za Taehyungem, ty můžeš jít, co já vím, třeba za Jongdaeem, se kterým ses začal tak moc kamarádit a jen doufej, že ten tě do háje nepošle stejně, jako to teď dělám já. Měj se."

Byl naštvaný. Zatraceně moc. 

A proto i kdyby chtěl, tak nebyla možnost, jak by to nyní s Chanyeolem mohl urovnat.

***

"Kdo tě naštval?" zeptal se Taehyung.

"Chanyeol," zamumlal.

"Pořád to není v pohodě?"

"Vůbec, možná teď ještě horší. Pohádali jsme se."

"Kvůli čemu?"

"Ehm, no," zaváhal Baekhyun. "Ono to vlastně není ani nic velkého."

"Tak proč se kvůli tomu hádáte?" Povytáhl Taehyung obočí. 

"Nevím. Všechno to jsou blbosti. A mě to štve. On prostě nedokáže pochopit, že mám i jiné kamarády, než je on a že i s nimi si rozumím."

"Vadím mu, co?" zamumlal. "A ne, nemusíš mě přesvědčovat o opaku. Nejsem slepý. Vždycky se na mě kouká tak nějak naštvaně. Navíc, naše první setkání si barvitě pamatuju. Nebyl zrovna nejmilejší a měl takový divný řeči."

"Promiň, Tae-," zarazil se, "-hyungu."

"Neomlouvej se, ty za to přece nemůžeš." Pokrčil rameny. "Mně by to bylo i jedno, jsem zvyklý na to, že mě lidi prostě nemají v lásce, ale není mi jedno, že se kvůli mě hádáš se svým nejlepším kamarádem, to mě štve."

"Nic si ale nevyčítej, to se opovaž!" vyhrkl Baekhyun. 

"Pokusím se, umím tyhle věci celkem vytěsnit."

"Ale dost o tomhle. Není to zrovna téma, na které bych chtěl vést hovor. Co to psaní?"

"Rozhodl jsem se, že do toho půjdu. I když si pořád nejsem úplně jistý, no dělám to kvůli tobě. Jako poděkování, že ses mi snažil pomoct a že sis dal i tu práce něco takového vymyslet."

"To jsem rád," usmál se Baekhyun vesele. "Hlavně když to bude bavit tebe. To, že tomu dáváš šanci, je vůbec dobrý krok."

"I tak... Myslíš, že bys mi mohl ještě pomoct?"

"Jak jako pomoct?" Nechápal Baekhyun. "Heleď, Tae, já zvládnu spoustu věcí, to jo, ale vážně po mně nemůžeš chtít nic, co má se psaním společného. Vždyť já si nepíšu ani poznámky ve škole, nic, nenosím ani psací potřeby, nemám žádné nápady, dopadlo by to akorát špatně-."

"Zadrž, nechci po tobě, abys psal." Zasmál se Taehyung. "To by mě vůbec nenapadlo a neber si to nijak špatně. Ale s něčím bych tvou pomoc opravdu potřeboval a myslím, že ty jsi pro to zrovna ta nejlepší osoba."

"Mhh, nejlepší, říkáš?"

"No kdo jiný by zvládl všechno to okecávání okolo, když ne ty?"

"Jo takhle. No, to bude hračka, jasně, že jo, ale na oplátku chci zase něco já po tobě."

"Co by to mělo být?"

"V sobotu mám závod. Přijdeš?"