WHAT IS LIFE? | kth x bbh ✔

pinky

Taehyung už měl všechny hodiny za sebou, přesto ale i po vyučování zůstával ve školní knihovně, kde pracoval na rozhovoru do školních novin. Sice už jej měl napsaný, ale dolaďoval poslední, za to však veškeré nezbytnosti, bez jejichž úprav by si netroufal poslat Namjoonovi vůbec nic. 

"Věděl jsem, že tady budeš!"

Ano, jediný člověk, který je schopný řvát na celou knihovnu, je Baekhyun. Veškerá pozornost se tak stočila k němu a k Taehyungovi rovněž, protože přesně on byl tou osobou, za níž Baekhyun nebezpečně rychle mířil.

"Co je?" stačil se ještě Taehyung zeptat, než se jej Baekhyun rozhodl umačkat k smrti. A že k ní měl velmi blízko, sotva se mohl nadechnout.

"Už nepropadám z matiky!" vyhrkl Baekhyun nadšeně. "Díky díky díky!"

"Věř, že mám taky radost, ale rozhodně bych měl větší, kdybys mě pustil."

"Oh, jasně, promiň," zamumlal Baekhyun a konečně Taehyunga pustil ze sevření, který si hned vzápětí začal mnout oblast žeber na pravé straně.

"Nějak jsem si to neuvědomil," dodal. 

"To vidím. Ale... Nepropadáš, to je super." Usmál se. "Jak se ti to povedlo během jednoho týdne?"

"Dostal jsem dvojku z testu!"

"To je vcelku k neuvěření," neodpustil si Taehyung.

"No dovol, zase tak blbej nejsem, jo? Navíc, je to i tvoje zásluha, takže bys neměl shazovat tvůj vlastní podíl na tom, že mám dvojku."

"To je fakt. Nikdo jiný by s tebou neměl takovou trpělivost, jakou jsem měl já. Teď mi ale řekni, co budeš dělat s těmi dalšími předměty." Poukázal na to, že matika ani zdaleka není to jediné, co mu dělá problémy.

"No, to bych taky rád věděl," přiznal Baekhyun. "Hlavně ta angličtina. Já tu knihu fakt nedám. Je moc tlustá a nudná. Nepřečetl bych to ani během deseti životů, natož za čtrnáct dnů, co mi zbývají do konce termínu, než mě moje učitelka s radostí popraví před celou třídou. Každopádně se tím teď nebudu stresovat, když mám tak dobrý den. Co bys řekl na-."

"Nechci pizzu," skočil mu Taehyung do řeči, protože mu bylo jasné, co chtěl Baekhyun říct. Jeho nadšený výraz v tu chvíli opadl.

"A-aha," zamumlal. "Myslel jsem totiž... Ale nic, to je jedno." Mávl nad tím rukou a usmál se.

"Dal bych si spíš něco sladkýho," řekl však Taehyung. "Třeba palačinky, nebo lívanečky, to je jedno. Hlavně když na tom bude čokoláda."

"Proč jsi to neřekl hned?" vyjekl Baekhyun, načež si uraženě založil ruce na hrudi, díký čemuž se Taehyung krátce zasmál.

"Akorát tu musím ještě něco dodělat, takže jestli by ti nevadilo pár minut počkat..."

"V pohodě, sednu si tady a budu potichu jako rybička."

"No to určitě. By ti muselo být hodně špatně, abys vydržel alespoň pět minut nemluvit."

"Tak schválně," pronesl Baekhyun vyzývavě a sedl se ke stolu, u něhož Taehyung pracoval. "Dokud to nedokončíš, nepromluvím ani slovo."

"A co z toho bude jako mít?" Povytáhl Taehyung obočí. 

"Ty nic," zazubil se Baek. "Ale já budu mít ty palačinky, co mi koupíš."

"Jo takhle... V tom případě to bude platit, ale i naopak. Pokud cekneš, platíš ty."

"Dohodnuto. Malíček?"

Taehyung protočil očima. Jako vážně?

"Fajn, malíček."