WHAT IS LIFE? | kth x bbh ✔

i don't have any talent

"Ehm, Baekhyune?"

"No?"

"Co to kruci děláš?"

"Objímám tě, co jiného bych měl dělat," zamumlal.

"Ale proč mě objímáš tak dlouho?"

"Objetí prý pomáhá lidem, kteří se necítí dobře, tak tě objímám, aby ti bylo co nejlépe a to zabere přece nějaký čas, protože i když jsem včera udělal, co jsem mohl, nejspíš to nebylo dostatečné. Vypadáš pořád stejně smutně a mě to štve, tak zkouším novou taktiku. Navíc, přece nebudeš chodit po školní chodbě s tímhle výrazem, aby ti blbečci a ten šéfredaktor z redakce viděli, jak tě to sebralo. Sebralo, hodně, ale ty jim to neukážeš, jasný?"

"Jasný, ale... teď mě pusť. Sice jsem si už tak nějak zvykl, no víc jak minuta je na mě moc."

"Fajn, jen mi slib, že zapracuješ na tom, jak se tváříš."

"Pokusím se o to."

Nezbývalo mu ani nic jiného. Po celý den se totiž Baekhyuna nemohl zbavit. Dokonce i poté, co skončila výuka.

"Počkej počkej, kam si jako myslíš, že jdeš?"

"Domů, pracovat na tom, abych se zítra necítil tak hrozně."

"Ou, to je dobrý nápad. Jenže!"

"Jenže?" Povytáhl Taehyung obočí.

"Já mám naprosto jiný plán."

"Baekhyune..." Povzdechl si.

"Hej, budeš nadšený. Najdeme ti něco jiného místo psaní do školních novin. Věděl jsi vůbec, kolik mimoškolních aktivit tady můžeš dělat? Hodně! Není možné, že by sis mezi nimi nevybral."

"Možné to je," namítl však Taehyung. "Kromě psaní mi nic nejde, nic jiného neumím. Nemám žádný talent, ani to psaní není nijak extrémně dobré."

"A kdo říká, že hned musíš zvládat všechno? Žádný stres, Tae, vyzkoušíš, co budeš chtít a když to nepůjde, najdeš si něco jiného, všechno vidíš moc složitě."

"Protože ono to složité je, to jen ty vidíš všechno moc jednoduše."

"S tebou je fakt těžká domluva. Ale uvidíš, nakonec mi dáš za pravdu. Takže teď jdeme a probereme, co by přicházelo vhod jako to nejlepší."

"I tak si myslím, že je to zbytečné."

"Už s tím přestaň, nebo mě naštveš."

"Naštvat? A tebe? Je to vůbec možné?"

"Jo a ty máš k tomu velmi blízko, takže být tebou, nechal bych toho, a konečně začal spolupracovat s tím, o co se snažím."

"Fajn, ale jestli mě budeš chtít přihlásit do kroužku keramiky, tak se naštvu já."

"Sakra, tuhle možnost teda rovnou škrtám."

"Děláš si srandu?" zamumlal Taehyung otráveně. "Bojím se toho, jaká je ta druhá."

"No... Hehe, musím ji nutně zmiňovat?"

Bylo jasně poznat, že ani další možnost by se Taehyungovi nelíbila. A tak pro jednou Baekhyun raději mlčel.

xxx

"Hele, tohle vážně není dobrý nápad. Já na sporty vůbec nejsem. Nechodím radši ani na tělocvik."

"Ty nechodíš na tělocvik?" Podivil se Baekhyun. "Nemáš z toho náhodou problémy?"

"Zařídil jsem si papíry u doktora, abych nemusel nic dělat."

"To je chytrý," uznal Baekhyun.

"Jo, vzhledem k tomu, že když jsem se naposledy o něco snažil, rozbil jsem se na běžecké dráze. Takže kromě několika odřenin jsem byl minimálně ještě další týden vystaven posměchu těch, co to viděli a upřímně, já tyhle věci nezvládám, i když se snažím předstírat, že jsem v pohodě."

"To chápu, ale něco takového se může stát přece každému. Ani nechtěj vědět, co všechno mám za historky já. S tvým přístupem bych se musel stydět do konce života."

"Jo, jenže ty jsi v tom, co děláš dobrý. Nejlepší ze všech tady a i mezi těmi, se kterými soutěžíš. Když se ti náhodou něco nepovede, vzápětí se na to zapomene, protože tvůj úspěch a výhra jsou mnohem větší než nějaká nehoda."

Taehyung byl přesný opak. Jakmile něco pokazil, měl pocit, že všichni okolo to viděli a nikdy nezapomenou na jeho moment ztrapnění a když už se přece jen bude zdát, že třeba možná jo, že se na něj štěstí alespoň trochu usmálo, připomenou mu krutou realitu.

"Tak já už nevím, co s tebou." Povzdechl si Baekhyun. "Vyjmenoval jsem ti tady všechny možnosti..."

"Říkal jsem ti, že je to zbytečné."

"Mhh." Překřížil si Baekhyun ruce na hrudi. "Když mě necháš chvilku přemýšlet, určitě na něco přijdu."

"Heleď," začal Taehyung opatrně, "já si vážně cením toho, že se mi snažíš pomoct, ale opravdu tu není nic, co by kromě psaní-."

"Mám to!" vyhrkl najednou Baekhyun nadšeně. "Sakra, já jsem tak geniální. Proč mě to nenapadlo hned? No jasně... Tae, poslouchej."

Taehyungovi nezbývalo nic jiného, než doufat.

Jelikož rychlost, s jakou přišlo přesvědčení Baekhyuna o tom, že na základě jeho nápadu, je geniální, ho vyděsila.