WHAT IS LIFE? | kth x bbh ✔

about yesterday

"Proč jsi dneska spal v obýváku na gauči?" ptal se Hoseok. "A v kolik jsi vůbec přišel domů?"

"Protože moje postel je zabraná," odpověděl Taehyung.

"Cože?"

"A v kolik jsme se Baekhyunem přišli si nepamatuju."

"S Baekhyunem? Chceš mi teda říct, že Baekhyun je teď ve tvém pokoji? Stalo se něco?"

"Jo, stalo," zamumlal Taehyung. "Vysvětlím ti to později, jen ho zajdu zkontrolovat."

Samozřejmě, že jej Hoseok s dalšími zvědavými otázkami ohledně včerejška následoval, ale Taehyung mu momentálně nehodlal na nic odpovídat. Když však zjistil, že Baekhyun poklidně spí, s úlevou přesunul svou pozornost zpět k Hoseokovi.

"Takže..."

"Pojď, povím ti to v kuchyni, mám hrozný hlad."

"Však snídaně je taky hotová," poznamenal Hoseok, když mířili do kuchyně.

"Fakt?"

"Jo... chci nějak urovnat ten včerejšek, nechoval jsem se nejlíp a tohle mi přišlo jako fajn začátek pro omluvu."

"To rozhodně." Usmál se Taehyung.

"Teď mi ale fakt řekni, co se děje, nebo teda... co se dělo."

"No, potom, co jste s Chanyeolem oba dva odešli, neměl Baekhyun zrovna tu nejlepší náladu. Byl na tom vcelku špatně, abych pravdu řekl a taky musím říct, že mrzelo nejen jeho, jak to dopadlo. Ale... to už je teď asi jedno. Každopádně po kombinaci zmrzliny, oříškové čokolády a piva mu pochopitelně nebylo dobře, tak jsem ho vzal k nám."

"Zmrzlina, čokoláda, pivo..." Hoseok nechápal.

"Já jsem říkal, že mu bude blbě, ale zastává bohužel ten názor, že po dobrých věcech ti blbě být nemůže."

"Takže se ten idiot akorát splácal a můžeme být jen rádi, že nezvrací."

"Zvracel a dvakrát," namítl však Taehyung a Hoseok protočil očima.

"No super... a jak jsi ho sem vůbec dostal?"

"Taxík."

"Hádám teda, že ti další týden budu muset kupovat obědy, protože tvůj rozpočet je po včerejšku fatálně narušený."

"Tak nějak," zamumlal Taehyung. "Ale neboj, přežiju to. Na ulici jsem ho totiž nechat nemohl, když nebyl ani schopný mi povědět, kde bydlí. Navíc jsem se bál, že každou chvilkou odpadne a co bych s ním potom dělal?"

"Asi jsme mu včera fakt zkazili večer, co?"

„No, nebudu lhát a tvrdit, že ne, že na tom nemáte s Chanyeolem svůj podíl, ale podle mě to nebyl jen včerejšek, co může za to, jak nakonec dopadl. Je toho na něj jednoduše moc."

Uběhla další hodina, než se Baekhyun probudil a bohužel, necítil se o nic lépe.

„Je mi špatně, Tae," zamumlal.

„Víš, že se ti ani nedivím? Snědl jsi kyblík jahodové zmrzliny úplně sám, prokládal to oříškovou čokoládou, co byla ve slevě a zapíjel pivem. Jasně, že ti je-."

„Nemluv prosím o jídle," skočil mu Baekhyun do řeči, v obličeji celý pobledlý.

„Dobře, ale už na mě nikdy nezkoušej, že po dobrých věcech-."

„Jasný jasný, já to chápu," znovu jej přerušil a Taehyung si povzdechl.

„Chceš si jít radši lehnout?"

„Jo, ale... musím domů. Můj průšvih se zvětšuje každou další minutou, co tam nejsem. Nemluvě o tom, že mi je fakt nesnesitelně a pořád cítím to pivo a ta zmrzlina no prostě- a sakra!"

Taehyung byl překvapený, že si byl Baekhyun schopný zapamatovat, kde je koupelna, vzhledem ke stavu, v němž jej v noci přivedl domů, ale nejspíš byl víc při smyslech, než se Taehyung domníval.

„Žiješ?" zavolal na něj přes dveře.

„Chci umřít."

Taehyung se jen ušklíbl.

„Přísahám, že jestli bude ještě jednou zvracet..."

„Teď vážně, je to opravdu velký problém, když bys tady zůstal o malou chvíli déle?"

„Naši mě zabijou," řekl, načež vylezl z koupelny, snad ještě bledší, než když tam vešel. „Nepřišel jsem domů, jak jsem měl, nedal jsem o sobě vědět, a ještě mi je takhle. S tím, jak je to doma vedeno, se ven nepodívám nejméně tak týden."

„Dobře... tak Hobi tě odveze, jo?"

„Ale ne, to je v pohodě, nechci ho... otravovat."

Nedovedl si představit, že by s ním měl strávit celou cestu až k sobě domů v autě. Vzhledem k tomu, jak proběhl celý včerejší večer, fakt na to neměl.

„Ne, Hobimu to vadit nebude," ujišťoval ho Taehyung. „Navíc, mám takový pocit, že by ti asi sám rád něco řekl, takže nemusíš mít žádné obavy."

„Tak fajn," zamumlal Baekhyun. „I přesto se omlouvám, že vám akorát přidělávám starosti."

„Třeba se konečně poučíš." Pokrčil Taehyung rameny.

„No, asi bych měl, co?" Pousmál se. „Každopádně díky, Tae."

„Ehm."

„Taehyungu." Protočil Baekhyun očima.

„Si myslím."