WHAT IS LIFE? | kth x bbh ✔

nice to meet you

"Takže ty jsi Taehyung?"

Taehyung fakt nechápal, proč se na něj tak divně koukal. Měl z něj vcelku strach, když jej tak viděl.

"J-jo," zamumlal tak v odpověď.

"Baekhyun o tobě furt žvaní a fakt se to nedá poslouchat, proto si nejsem moc jistý tím, jestli jsem rád, že tě poznávám."

Neurazilo ho to, vážně ne. Lidi už na něj byli nepříjemnější mnohem víc než teď byl Chanyeol. Ostatně, kamarádí se a bydlí s Hoseokem už delší dobu, jak by potom nemohl být zvyklý na podobné jednání? Proto se rozhodl Chanyeolovu poznámku ignorovat, přestože by si troufl říct něco ve smyslu taky mě těší, ty opravdu mile se chovající osobo.

"A kdy Baekhyun nežvaní?"

"Pravda," uznal Chanyeol. 

Protože když Baekhyun jednou spustí, je pak těžké ho zastavit. To věděli oba dva. Ale i navzdory tomu, že to jeho věčné kecání bylo kolikrát otravné, to bez pochyby, Taehyung si ho už ani jinak představit nedovedl. Nechápal, kde věčně bere tu energii, no přišlo mu to celé úsměvné.

"Každopádně říkal, že mu pomáháš s učením. S angličtinou a s matikou."

Taehyung moc dobře věděl, kam to směřovalo. A odpověď měl připravenou dopředu. V podobě prostého ne.

"Spíš jenom s matikou."

"Myslíš, že bys mohl-."

"Ne, běžně nikoho nedoučuju," skočil mu však Taehyung do řeči. "Takže promiň. Sám toho mám poměrně dost."

"Zajímavý, že zrovna Baekhyun si tvůj čas získal."

"Něco za něco." Pokrčil Taehyung rameny a hned vzápětí se naštěstí objevil právě ten, o němž mluvili a který svým příchodem zmařil veškeré další poznámky ze strany Chanyeola, co by taky jisto jistě přišly.

"Ahoj, Tae!" vyhrkl a jako vždy jej objal jako starého dobrého kamaráda. Začínal si zvykat. I na to, jak ho oslovoval. Protože přesvědčovat jej, aby to nedělal, byl akorát marný boj.

"Ahoj."

Baekhyun se na něj zvesela zazubil, načež přesunul svou pozornost k Chanyeolovi.

"Ty jsi ještě nešel?" zeptal se ho zmateně.

"Čekám na Jongdaeho," odpověděl a kývl směrem ke dveřím, z nichž právě vycházel.

"Aha," zamumlal Baekhyun s poněkud zaraženým výrazem.

"No... My půjdeme, co Tae?" zeptal se hned vzápětí.

"Jo, jasně. Jdeme. Máme toho dost."

Taehyung byl překvapený, když Baekhyun Chanyeolovi neřekl ani ahoj a dal se na okamžitý odchod.

"Hej, zpomal." Taehyung ho sotva stíhal. Přišlo mu, jako kdyby každým dalším krokem zrychloval. No udělal tak, jak jej požádal.

"Co to mělo být?"

"Co přesně máš na mysli?"

"Něco tě rozhodilo. Nebo naštvalo. Ani jsi se s ním nerozloučil."

"Neřeš to." Mávl Baekhyun rukou.

"Dobře no." Taehyung rozhodně nebyl ten typ člověka, co by z toho druhého tahal informace za každou cenu. Pokud o tom mluvit nechtěl, respektoval to.

Když pak dorazili k Baekhyunovi domů, dal se Taehyug do výkladu obsahu knihy, kterou měl Baekhyun za úkol přečíst, no nebylo na něm moc těžké poznat, že jej vlastně vůbec neposlouchal.

"Vnímáš mě aspoň trochu?"

"Ehh?"

Taehyung si povzdechl.

"Hele, tohle nemá cenu, jestli budeš takhle mimo i dál..."

"Promiň," řekl Baekhyun se skloněnou hlavou. "Jen prostě nechápu Chanyeola. Proč by jako čekal na Jongdaeho, když se s ním vůbec nebaví? Nikdy o něm neřekl nic dobrého. Rozumíš tomu?"

"Moc ne," přiznal Taehyung. Neznal Chanyeola. Neznal Jongdaeho. Nemohl tak soudit.

"Beztak to určitě udělal naschvál. Abych se naštval. Ale já jsem mu nic neprovedl," bránil Baekhyun sám sebe a vypadal u toho jako malé dítě, co z trucu ohrnuje spodní ret.

"Možná měl problém se mnou. Nevypadal moc nadšeně, když mě viděl, což mi ostatně i řekl a pak jsem mu odmítl doučování."

"Doučování?" zopakoval Baekhyun. "On sakra žádné doučování nepotřebuje, je chytrý až moc!" říkal horlivě. "Nemluvě o tom, že mi ani nechtěl pomoct, když jsem se ho ptal. Zmetek."

Baekhyun se pak dál rozčiloval a rozčiloval a Taehyung ho jen poslouchal, zatímco čekal, až jeho nadávky dojdou konce, no když vedl monolog už dobrých pět minut, jeho trpělivost jej začala opouštět.

"Zmlkneš konečně?"

Baekhyun se na něj ublíženě podíval.

"Chápu, že jsi naštvaný, ale tím, že tu budeš nadávat přede mnou ničemu nepomůžeš. Ostatně, já nejsem ten, kdo by měl tohle poslouchat, nemyslíš?"

"Promiň... Jen mě toho v poslední době štve nějak víc. Nemůžu za to, že nedovede přijmout fakt, že není jediný člověkem v mém životě. Mám i jiné kamarády, se kterými chci trávit čas, ale ne, on se prostě musí urážet jen kvůli tomu, že jsem se na něj jedno odpoledne vykašlal. A co mám pak jako dělat? Nemůžu se rozkrájet."

"Rád bych ti poradil, ale nikdy jsem nic takového neřešil." Protože má jen jednoho kamaráda a to Hoseoka. Takže v podstatě žádný problém vyjma momentů, kdy mu Hoseok vyhrožuje fyzickým násilím, to je pak jiná a vyjma toho, že mít jen jednoho kamaráda je ve výsledku dost smutný a rozhodně to není nic, čím by se mohl chlubit.

"Já akorát nechci, aby mi dělal naschvály a byl naštvaný. Necítím se pak dobře a on to moc dobře ví." Přitiskl si kolena k hrudi. "A promiň... Nejspíš tě obírám o čas, že? Já se fakt nesoustředím."

"V pohodě. Říkal jsem to kvůli tobě."

"Díky, Tae." Pousmál se. "Ale to zkoušení mám zítra, nemůžu to jen tak odložit, protože bych bez lítosti propadl a k tomu mi Chanyeol vážně pomáhat nemusí."

"Tak nad ním nepřemýšlej a hlavu vzhůru."

"Spíš nastraž uši, ne?"

"Hej..."

"Fajn, už mlčím. A poslouchám."