WHAT IS LIFE? | kth x bbh ✔

rejection

"Přestaň se pořád prohlížet v tom zrcadle."

Měli nejvyšší čas, aby vyrazili do školy, ale Baekhyun zdržoval a ani se nezdálo, že by mu nějak vadila možnost, že by přišli pozdě. Za to Taehyung byl jako na trní. První hodinu měl psát test a rozhodně nehodlal nepřijít včas jenom kvůli Baekhyunovi.

"Tvůj obličej už vypadá mnohem lépe," ujišťoval ho Taehyung, nadále pokračující ve snaze dostat Baekhyuna z bytu, tedy alespoň od toho zpropadeného zrcadla.

"Když já nevím," zamumlal Baekhyun. "Lidi se moc dívají. A taky se ptají. Netuším, co jim mám odpovídat."

"Tak je prostě ignoruj. To je to jediné, co ti můžu poradit."

"To je tvá vlastní taktika, že? Každopádně chodit s podlitinou v obličeji, jako mám já, tak ta ignorace není zrovna nejjednodušší, ale pokusím se dát na tvou radu a mlčet, až mě zase někdo pošle za výchovnou poradkyní."

"To jsi se nepochlubil." Ušklíbl se Taehyung.

"A měl jsem snad? Beztak to bylo naprosto k ničemu."

"Fajn, ale už pojď prosím tě. Nemůžu přijít pozdě."

Stalo se však přesně to, čeho se obával. Jeho několika minutové zpoždění ho obralo o čas, který byl na test vyhrazený, a on jej nestihl dokončit. Chvilkami se tak během dalších vyučovacích hodin přistihl u toho, že mu je do breku. Po celý školní rok měl samá áčka a teď? Pokazí si ten krásný průměr, na němž si z chemie tak moc zakládal a byl na něj taky náležitě pyšný, jenže kvůli Baekhyunovi a jeho zdržování to šlo celé do háje. Taky mu za to chtěl pěkně poděkovat, avšak jakmile vešel do učebny, kde se konalo odpolední setkání jeho pisatelského kroužku, zapomněl zcela na všechno, co mu chtěl vyčíst.

"Co se stalo?" zeptal se, jen co spatřil Jimina na patrném pokraji zhroucení.

"Nevíme," odpověděl mu Yoongi. "Nemůžeme z něj nic dostat."

Taehyung se podíval na Baekhyuna, který jen pokrčil rameny na znamení toho, že nevědí opravdu vůbec nic.

"Hej, Jimine, proč nám neřekneš, co se děje? Určitě ti nějak pomůžeme. Všechno se dá vyřešit."

Taehyung si od Yoongiho vysloužil uznalý pohled, protože on rozhodně nebyl schopný dát dohromady slova podobného rázu a možná to byl ten kámen úrazu, jelikož Jimin chtěl pravděpodobně všechno, jen ne se svěřovat zrovna Yoongimu.

"Je to hloupost. U-určitě si ze mě-."

"Nebudeme utahovat," skočil mu Baekhyun do řeči. "Tak ven s tím. Tae má pravdu, všechno se dá vyřešit."

Jimin si nešťastně povzdechl. "Ztratil jsem dnes sešit... se svými básněmi."

Baekhyun na něj zůstal nechápavě hledět, zatímco v Taehyungovi a ve všech ostatních nepříjemně zatrnulo.

"Je tam úplně všechno. Jestli si to někdo přečte, nebo už snad i přečetl, nezvládnu to."

"Kdy... jsi zjistil, že ho nemáš?" zeptal se Taehyung a Jimin se v ten moment div nerozbrečel.

"Až tady," zamumlal.

"Fajn. Tak jdeme najít tvůj sešit," rozhodl Yoongi a Jimin mu věnoval překvapený pohled.

"No co tak koukáš? Dej mi tvůj rozvrh, nebo mi alespoň řekni, kde jsi dnes měl hodiny, ať víme, v jakých třídách hledat."

Jimin si pro sebe zamumlal cosi nesrozumitelného, načež z tašky vytáhl svůj diář, v němž měl rozvrh, který Yoongimu následně dal.

"Díky. Kdo jde se mnou?"

"J-já půjdu," ozval se hned Jimin. "Nechci kvůli vlastní hlouposti otravovat nikoho dalšího. Už tak se cítím dost blbě."

"To je v pohodě, Jimine," ozval se Baekhyun. "Chceme ti pomoct. Přidám se k vám."

"Ne, to teda nepřidáš," zamítl Taehyung. "Zůstaneš pěkně tady."

"Já jsem něco provedl, nebo proč se na mě díváš s tak děsivým výrazem?"

"Jo a teď budeš mít dostatek času k tomu, abys přišel na to co. A abys jsi neřekl, že to je moc těžké, tak ti napovím, že to souvisí s mým testem z chemie."

"Ou, promiň."

"Jasně."

Nakonec opravdu odešel jen Yoongi společně s Jiminem a Taehyung se seznamoval s dalšími nově příchozími, kteří se k jeho velkému překvapení objevili. Napadlo jej, že v tom má zase prsty Baekhyun, ale i on jejich nováčky sledoval se zvědavým výrazem.

"Psaní je jediná věc, která mě baví a která mi jde. Jinak jsem naprosto k ničemu a vcelku obstojně jsem se s tím smířila. Většinu času na své okolí působím naštvaně, jen se ale neumím tvářit dostatečně mile, takže si to prosím neberte nijak osobně. Jinak, jsem ráda, že tu můžu být."

Taehyung z ní byl poměrně v rozpacích. Nejenom kvůli tomu, že opravdu vypadala naštvaně a to samo o sobě bylo dost znervózňující, ale fakt, že jakmile po hodině skončili, přišla za ním a pár slovy jej uvedla do stavu, z něhož se jaksi nezvládal vzpamatovat.

"Nechápu, že jsi ji odmítl!" vyhrkl Baekhyun, jakmile zůstali v učebně sami.

"Neodmítl," bránil se Taehyung.

"No to tvoje teď toho mám hodně by pochopil každý." Protočil Baekhyun očima. "Navíc, je to o to smutnější, že vy dva byste se k sobě vcelku hodili."

"Cože?"

"Tváříš se totiž úplně stejně jako ona."

"Hej-."

"Nemluvě o tom, že spíš než kvůli psaní sem přišla kvůli tobě."

"Ale já... o tyhle věci prostě nemám zájem."

"Jo? Tak proč jsi z ní teda byl tolik v háji?"

"Nebyl."

"Nekecej."

"No nejsem zrovna dvakrát zvyklý na to, aby za mnou chodily holky a zvaly mě na rande. Rozhodila mě."

"A tak jsi ji odmítl... jo, skvělé řešení."

Taehyung si povzdechl. "Přestaň o tom mluvit, prosím, a pojďme radši domů. Za dnešek toho mám vážně dost."

"Ale den ještě neskončil," upozornil ho Baekhyun.

"No právě."