WHAT IS LIFE? | kth x bbh ✔

no place for you

Taehyung byl nervózní. Sakra moc nervózní.

Na dnešek totiž rozhodně žádná schůzka redakce naplánovaná nebyla. Protože pokud ano, věděl by o ní, měl by ji jistě pečlivě poznamenanou v diáři, jenže list v něm věnovaný dnešnímu dni, byl zcela prázdný. Textovka, kterou mu však Namjoon poslal, mluvila za vše, a on tak po vyučování mířil s dosti rozporuplnými pocity do školní redakce, aby si vyslechl, co má jejich drahý šéfredaktor na srdci. A ty emoce se jen vystupňovaly, jakmile zjistil, že pozvánku dostal očividně jako jediný.

"Namjoone?"

"Konečně jsi tady," zamumlal oslovený. 

"Děje se něco?" optal se Taehyung, s poněkud přiškrceným hlasem, protože se fakt necítil dobře. Buďto má nějaký průšvih (a to si vskutku nevybavoval nic, co by k této možnosti mohlo vést), nebo po něm bude Namjoon chtít zase nějaký šílený úkol, alespoň tedy pro něj, a to třeba v podobě dalšího rozhovoru, na který by opravdu, ale opravdu neměl sílu a ani vhodnou osobu, kterou by vyzpovídal, jelikož další rozhovor s Baekhyunem by mu totiž u Namjoona neprošel a akorát by ho poslal někam.

"V podstatě ano. Sedni si, Taehyungu. Potřebuju s tebou něco důležitého probrat."

Tak tohle už se Taehyungovi nelíbilo vůbec a veškeré jeho naděje byly v tu ránu zničeny.

Má průšvih.

Něco zkazil.

Něco musel totálně zkonit a teď za to bude muset nést následky.

Jenže co udělal?

Co sakra?

Netušil a to vůbec a jeho mozek nebyl ani schopný normálně pracovat pod vším tím nátlakem těch šílených emocí jeho neutuchající ustrašenosti.

"Víš, je nás tu už poměrně hodně," začal Namjoon, "každý píše to své, ale někdo je holt schopnější a zvládne se věnovat vícero odvětvím najednou."

Ale tohle případ Taehyunga není.

"A co si budeme povídat... To tvé není zrovna nejpopulárnější a ani nemáš dostatek podnětů k tomu, aby jsi zvládl psát pravidelně."

Jo, občas se stalo, že v jednotlivých číslech se jako autor byť třeba jediného článku neobjevil, no byl to opravdu takový problém? Zase se podílel jinak, dokázal si najít práci, nebo někomu třeba jen pomohl, rozhodně však nezahálel a dělal co mohl.

"Nejspíš už chápeš, kam tím mířím a je mi to líto-."

"Líto?" skočil mu Taehyung do řeči.

Chce ho snad vyhodit?

"Věř, že kdybych mohl, kdyby to šlo jinak, nechal by tě tu s námi dál být, ale... To místo tady pro tebe není."

To Taehyunga zabolelo. A to hodně.

"Pokud se nepletu, tak jsi to ty, kdo tu o všem rozhoduje," nehodlal se však hned na začátku vzdát, "takže kdybys chtěl, klidně bych tady to místo nadále mít mohl. Ale... Ty nechceš. A líto ti to taky není."

"Snaž se to prosím pochopit."

"Pochopit? Namjoone, já kromě tohohle nemám nic jiného. Baví mě psaní a ano, i když tohle není úplně ideální, mám to rád a baví mě to. Takže vážně nechápu, proč tohle děláš."

"Protože, přesně jak jsi řekl, jsem šéfredaktor a mou povinností je taky myslet na všechny ostatní a na kolektiv především."

"Na kolektiv? Jak má kruci kolektiv souviset s tím, že se mě chceš zbavit?"

Namjoon si povzdechl. 

"Vážně to nejde jinak, Tae."

"Taehyung," opravil jej.

"Promiň," zamumlal Namjoon s protočením očí. "Ale opravdu mezi námi nemůžu udržovat člověka, kterého tady nikdo nemá rád."

"Cože?"

"Nebudu ti opakovat. Prostě... To fakt jinak nejde. Jsem si jistý, že si zvládneš najít něco jiného, co tě bude bavit."

Bylo to jako by se mu rozpadl svět.

Protože kromě redakce opravdu neměl nic jiného, kde by se mohl odreagovat. Navíc, lidi v ní byli ti jediní, se kterými se alespoň trochu socializoval. Ale... Podle všeho špatně.

Byl si vědomý toho, že jeho povaha není zrovna ta nejlepší, byl osobnost, s níž se špatně vycházelo a ani jeho trpělivost ohledně druhých nebyla největší, no že by to bylo až tak špatné, aby kvůli tomu byl vyhozen z redakce, kde jej podle všeho do jednoho nesnášeli, ho nenapadlo.

Cítil se proto hrozně.

Opravdu moc.

A tak se sebral a beze slov odešel.