"Ty nic nemáš? Hej, proč sis taky neobjednal? Teď mi nezbývá nic jiného než ti nabídnout pizzu, na které je špenát a kterou jsi navíc i zaplatil. Cítím se díky tomu ještě hůř, pěkně děkuju."
"Možná tě překvapím, ale kdybych chtěl pizzu, tak bych si ji objednal, to se neboj. Mimo to, neříkal jsi, že máš hlad? Tak nekecej a jez. Studený špenát, špenát samozřejmě obecně, určitě není nic dobrýho, na to bych vsadil i život, tak dělej."
Taehyung se nechtěl pouštět do rozhovoru o špenátu a o preferencích co se jídla týče obecně, protože by to nemělo žádnou cenu, když oba dva nesnáší to, co ten druhý má rád.
"Zatímco budu jíst, nechceš mi povědět o tom, co se stalo s Chanyeolem? Proč na tebe křičel?"
"To už je tak na denním pořádku," řekl Baekhyun, načež se pokusil o úsměv. A Taehyung nechápal.
"Proč se směješ?"
"Přijde mi to absurdní. Mám takový pocit, že v poslední době, dělám jen všechno proto, abych si takové jednání zasloužil. Jinak si nedovedu vysvětlit, proč mi všichni dávají najevo, že se mnou mají nějaký problém. Řekni, myslíš, že dělám něco špatně? Snažím se myslet trochu víc na sebe, ale úplně to nefunguje. Je to sobecký?"
"Není, ale nikdo na tohle u tebe není zvyklý."
Baekhyun se na malý moment zamyslel. "Já fakt nevím."
"Tak co se teda stalo?"
"Dneska... jsem odešel z plaveckého klubu. Oficiálně. Věř, že jsem tím naštval velké množství lidí, ale nějak jsem přežil."
Taehyung na něj zůstal nějakou dobu jen překvapeně zírat.
Baekhyun odešel?
"Co tě k tomu vedlo?"
"To, že plavání nesnáším."
"Vím, že jsme už o tom mluvili, ale je to pravda? Není to spíš tak, že nesnášíš ty lidi okolo tebe? Lidi, co ti zhnusili to, co jsi měl kdysi rád?"
"Proč vždycky musíš říct něco chytrého?" zamračil se Baekhyun.
"Tak jeden z nás musí být ten inteligentní." Pokrčil Taehyung rameny.
"Jasně. Proč mě vlastně tvoje urážky už ani nevadí?" Povzdechl si.
"Časem si zvykneš na všechno. Každopádně... mám pravdu?"
"Tak trochu. Spíš ten tlak. Neumím zvládat stres, došlo mi, že vážně ne. Poslední měsíce asi byly fakt nejhorší. Vlastně tak nějak nechápu, jak jsem byl schopný to celé vydržet."
"Já docela jo," řekl však k jeho překvapení Taehyung. "Aspoň ses mohl v klidu vracet domů. Kdyby nebylo tvých blbých známek, ani bys nad tím nepřemýšlel. Bylo by to relativně v pohodě."
Baekhyun zůstal zticha. Což byla dost nevídaná situace.
"Udělal jsem dobře?" zeptal se Baekhyun po chvíli.
"Jestli ti to pomůže, jestli ti bude líp, tak jo, udělal jsi dobře. Do háje s těmi, co na tebe řvou místo toho, aby se sami začali snažit být dobrý v tom, v čem to chtějí po tobě. Všem je jasný, proč náš školní tým vždycky vyhrával. Teď to prostě bude jen na někom jiném a ne na tobě."
"Děkuju," zamumlal Baekhyun. "Nemám k tomu víc, co povědět."
Taehyung se zasmál. "Konečně trochu filtruješ ty tvoje monology."
"To je jen mou náladou. Dej mi den a vymluvím ti díru do hlavy."
"No... nepochybuju o tom."
"A co ty? Kdo naštval tebe? Teda... vyjma mě, samozřejmě, ale to už," poukázal na krabici s pizzou, "jsme si snad dostatečně vysvětlili."
"Ještě nad tím pořád přemýšlím."
"Hej!"
"Fajn, až to dojím, bude ti odpuštěno. Jídlo zadarmo je prostě jídlo zadarmo a nezapomněl jsi na bramborové lupínky, takže máš jen plusové body ke tvé snaze."
"To jsem rád, ale pořád jsi mi neodpověděl na otázku."
"Pravda. Problém je totiž ten, že mám opravdu rád klid. Uznávám, jsem trochu konfliktní člověk, ale to všechno je jen projev mé lásky-."
"Skvělá ironie." Ušklíbl se Baekhyun.
"Neskákej mi do řeči. Chci jednoduše říct, že prostě nemám rád drama. A musím bohužel konstatovat, že se mu nějak nemůžu vyhnout."
"Jimin zase ztratil nějaký svůj sešit a složil se z toho?"
"Kéž by!"
"Chaerin tě znovu pozvala na rande?"
Taehyung si povzdechl. Musel mu to připomínat?
"Takže jo?" Zasmál se Baekhyun.
"Nejdřív se málem porvala s Yoongim. Nekecám, nebylo k tomu daleko."
"Fajn a to rande?"
Taehyung se rozhodl nic neříkat a raději si vzal poslední kousek pizzy, co mu zbýval.
"Myslel jsem si to," zhodnotil Baekhyun. "A taky si bohužel myslím, že jsi ji zase obrazně řečeno poslal do háje."
"A co jsem měl jako dělat? Tobě se všechno hrozně lehce říká, ale já jsem tu ve stresu."
"Kvůli holce? Tae, prober se."
"Taehyungu," opravil ho už zcela automaticky.
"Dobře, Taehyungu." Protočil Baekhyun očima. "Prober se."
"To mi nepomáhá," namítl.
"A jakou radu bys ode mě jako chtěl? Už jsem ti řekl, co si o tom myslím, dostaneš akorát stejnou odpověď."
"Když já... Nevím. Trochu mě děsí? Asi. Jsem z ní nervózní."
"To je roztomiloučký."
"Vážně jsi právě použil slovo roztomiloučký?"
"To není vůbec podstatné. Podstatné je, že je tu holka, která má o tebe zájem a jediné, čeho jsi schopný je to, že se bojíš. Takže říkám, seber se."
Taehyung nic neříkal a Baekhyunovi to celé přišlo k smíchu.
"Naše každodenní problémy jsou docela zajímavý, co? Ale aspoň se nenudíme."
ČTEŠ
WHAT IS LIFE? | kth x bbh ✔
FanfictionCo je život? Podle Baekhyuna to byla pizza se žampiony. Podle Taehyunga vše, co mu pomáhalo přežívat jednotlivé dny jeho bytí.