WHAT IS LIFE? | kth x bbh ✔

slow down

Za poslední dny byl unavenější víc než kdykoli jindy. Sice dokončil všechny věci do školy s předstihem a s dobrým výsledkem, no za jakou cenu.

A tak seděl v knihovně a četl knížku do hodiny angličtiny, aby si alespoň na chvíli odpočinul od všeho toho stresu, jemuž byl vystaven nehledě na to, že byl na snad nejklidnějším místě kde vůbec být mohl.

Dokud ovšem...

"Tae!"

Oslovený sebou trhl, když zaslechl křik jeho jména. Taehyung se tak se zamračením podíval na Baekhyuna, který se k němu doslova řítil a v duchu se akorát děsil jeho neurvalého chování."

"Hledám tě všude. Fakt by mě nikdy nenapadlo, že bude tak těžký objevit jednoho člověka. Ale mohlo mi dojít, že nejspíš budeš tady. Samozřejmě mi to cvaklo až jako poslední možnost, fakt. Měli jsme se předtím domluvit, každopádně to už je jedno, když jsem tě konečně našel."

Taehyung na něj jen mlčky hleděl. Na víc se totiž nezmohl. Byl zaskočený tím, jakou rychlostí ze sebe Baekhyun chrlil jednotlivá slova, že Taehyung sotva stíhal pobírat, co mu říkal.

"Vzpomněl jsem si totiž na ten rozhovor. Kdy chceš začít? Abych měl čas, víš? Mám spoustu tréninků, do toho škola a bože, ti učitelé, no nevím, kam dřív skočit. Ale slíbil jsem ti to a nechci tě nechat ve štychu, už jen kvůli tomu, že jsi mi pomohl. A taky-.'

"Zpomal, prosím tě," skočil mu Taehyung do řeči.

"Jasně. Moc mluvím, viď? Občas se mi to stává, haha. Nevím, co s tím. Prostě kecám zbytečně a-."

"Kecáš pořád." Pousmál se Taehyung, navzdory tomu, že kdyby tu před ním seděl někdo jiný, asi by jej rychle poslal do temných míst. V případě Baekhyuna... Ach jo, prosí o záchranu v jakékoli podobě, protože jeho srdce se může zbláznit.

"Promiň." Krátce se zasmál. "Už mlčím."

"Umm, takže... Ten rozhovor má být do pondělka. Což znamená čtyři dny. Můžeme začít," na chvíli se zarazil a přemýšlel nad tím, zda může říct zítra, protože opravdu netuší, zda s Hoseokem lze počítat, no nakonec se raději rozhodl pro pátek, kdy při nejhorším vymyslí něco sám, no Baekhyun jej předběhl.

"Třeba hned?" doplnil ho. "Můžeme začít třeba hned?"

"N-no..." Chtěl si za to zakoktání naflákat, tak jo.

"Nebo ne? Já jen že mám docela dost času, a tak bychom mohli mít už něco hotový dopředu. Ale jestli nechceš, tak neva, ostatně šéf jsi tu ty, ne já, takže záleží na tobě, kdy řekneš a já snad budu-."

"Zase kecáš."

"Nemůžu si pomoct."

"Tak s ohledem na mě trochu uber, prosím, vážně. Já zase tak výřečný totiž nejsem..."

"To nevadí. Zvládnu žvanit za nás oba. To se neboj."

To je ale právě to, čeho se ale bojím. Přijdu si pak jak pitomec, když mlčím.

"Takže jdeme," zavelel Baekhyun zničehonic a doslova se vyšvihl na nohy.

"K-kam?" Zatvářil se Taehyung nechápavě.

"Nevím. Třeba na pizzu?" Pokrčil rameny. "Musíš si dát žampionovou, Tae, je to ta nejlepší věc na světě, fakt, přísahám na co chceš, že si ji zamiluješ a-."

"Nesnáším houby," jako už poněkolikáté mu skočil do řeči. "A jsem Taehyung."

"No ale ani jedno z toho ti na tu pizzu nebrání jít," řekl Baekhyun vítězně. "Takže vyrazíme."