WHAT IS LIFE? | kth x bbh ✔

i brought pizza and ginger

"Ty jsi fakt přišel."

"No jasně," zazubil se Baekhyun. "Vždyť jsem to přece slíbil, i když jsem tu teda o pět minut později, ale je to můj rekord, abys věděl, protože já nikdy nikam nechodím včas a deset minut je minimum mého časového skluzu. Navíc, nenechám Taeho ve štychu. On by mě určitě taky nenechal."

To máš pravdu, pomyslel si Hoseok. Protože Taehyung by byl pro Baekhyuna schopný udělat pravděpodobně cokoli.

"Tak kde má pokoj?"

"Rovně, hned na konci chodby, dveře napravo, ale... Mohl bych nejdřív vědět tvůj plán?"

"Plán?" zamračil se Baekhyun. "Já žádný plán nemám."

"Aha, takže..."

"Žádný stres, prosím tě. Mám to v malíku... A taky v téhle krabici. A vlastně trochu i v batohu, sleduj."

Hoseok jej beze slov sledoval, jak míří ke dveřím Taehyungova pokoje a čekal.

"Tae? Tady Baekhyun. Heleď, co s tebou je? Dva dny se neukážeš a co jako čekáš? Opravdu si myslíš, že to Hoseok nebo já necháme jen tak být? No ták. Možná si myslíš, že se s tebou bavím jen kvůli tomu, že mi pomáháš s učením, ale tak to není. Fakt jsem si tě oblíbil, a jestliže se s něčím trápíš nebo něco podobnýho, můžeš mi to říct, jsem tvůj kamarád a pomůžu ti, to je jasný, ne? Tak koukej vylézt z toho pokoje, máme o tebe starost. Navíc, musíš mít určitě ohromný hlad. A hádej co jsem přinesl. Jo, pizzu a ne jen tak ledajakou, určitě jí neodoláš-."

Baekhyun se zastavil ve své promluvě, protože dveře, před nimiž stál, se malinko pootevřely.

"Mám hrozný hlad," zamumlal Taehyung. "Ale nechci pizzu se žampiony."

"Já vím," usmál se vítězně Baekhyun. "Protože nemáš rád houby. Ale řekl jsem snad, že je ta pizza žampionová? Neřekl."

"A jaká teda je?"

"No, kupoval jsem ji opravdu s těžkým srdcem, protože jsem dal peníze na něco takového, ale je pro tebe, takže jsem se překonal a donesl ti pizzu se špenátem. A ještě někde v batohu mám zázvor, abych ti mohl udělat domácí limonádu. Sice vůbec netuším, jak se dělá, ale jsem ochotný se snažit jak nejvíc budu moct."

"Fakt?"

Dveře teď Taehyung otevřel úplně a v prvním momentě se Baekhyun doslova zhrozil.

"Sakra, Tae, jak to vypadáš?"

Ty dva dny izolace se na něm značně podepsaly. Co však Baekhyuna znervózňovalo ještě víc, než jeho nynější zanedbanost, byly oteklé zarudlé oči. Nemusel nijak dlouho hloubat, bylo mu jasné, že Taehyung z nějakého důvodu brečel.

"To je to tak zlé?"

"Jo, je a o tom vypovídá i fakt, žes mě ani jednou neupozornil na to, že jsem tě už dvakrát oslovil Tae. To je zatraceně vážný. S tím musíme něco udělat. Takže... Pustíš mě k sobě?"

Na to Taehyung nic neřekl a ustoupil ze dveří, aby Baekhyun mohl vejít do jeho pokoje. A Baekhyun velmi rychle zapomněl na Hoseoka, co to celé z pozvdálí poněkud ukřivděně sledoval, protože on je přece nejlepší kamarád Taehyunga, ne Baekhyun.

Jenže co mohl dělat? Ostatně to byl jeho nápad, aby přišel.

"Tady něco umřelo? Protože přesně takhle to tady páchne." Vzápětí Baekhyun otevřel okno dokořán, aby to trochu vyvětralo.

"Řekneš mi, co se stalo? Rozešla se s tebou holka? Nějaká tě odmítla? Dostal jsi pětku? Čtyřku? Nebo proč jsi se tady zahrabal a máš oči jako králík?"

"Já o tom nechci mluvit." Pokroutil Taehyung hlavou. "Dej mi radši tu pizzu."

"Nepřišel jsem sem proto, abych slyšel zrovna tohle."

"A tu limonádu bys mi mohl taky udělat." Snad jako by ho Taehyung ani neposlouchal.

"Taehyungu!"

"A s kostkami ledu, prosím."

"Tae-."

"Prosím."

Baekhyun si povzdechl. 

"Proč mi přijde, že jsem teď tím rozumnějším já? Sakra, tuhle roli fakt nezvládám."

"Myslím, že když splníš mé dvě prosby, tak ji bezpochyby zvládneš naprosto bravurně."

"Dobře, ale jen proto, že mě irituje ten tvůj ubrečený obličej."