WHAT IS LIFE? | kth x bbh ✔

insecure

"Díky za jídlo, Hobi."

"Jasně, maličkost." Pokrčil rameny. "Sice jsem říkal, že už ti nikdy žádné nekoupím potom, co sis ode mě odmítl vzít kebab, no kdo by měl vydržet tvoje skuhrání o tom, že máš hlad?"

"Nech si to, jo?" Protočil Taehyung oči.

"Jinak... hádám, že už je ti líp."

"No, řekněme, že nemám ani čas na to, abych se cítil blbě."

"Baekhyun?"

"Jo," zamumlal. "Ale i tak... pořád mě to mrzí."

"To je pochopitelný. Namjoon je pěkný idiot za to, co ti řekl. Navíc, pochybuju, že to, co ti pověděl, byla pravda."

"Myslíš? Nikdo se tam se mnou nebavil, Hobi. Pokud ano, týkalo se to jen článků a tak. Opravdu bych se nedivil, kdyby to, že mě tam všichni nesnášeli, byla pravda. Upřímně... je těžké se mnou vyjít, nejsem společenský a ani kamarádský člověk, není nejspíš proto žádného divu, že jsem dopadl takhle."

"Přestaň se pořád tak shazovat. Jo, každý je nějaký, ale to přece nevypovídá o tom, že nemůžeš mít a ani nemáš kamarády? Podívej se na mě. Dokonce spolu bydlíme. A nesnáším tě snad? Ne, jsi můj nejlepší kámoš, takže ti říkám, nech toho."

"Jenže ty jsi jedna velká výjimka, víš?"

"Nejsem. Spřátelil ses s Baekhyunem a to je docela slušný posun vzhledem k tomu, jak často tvrdíš, že trpíš sociální fóbií-."

"Ale já jí opravdu trpím!" skočil mu do řeči.

"No jasně." Ušklíbl se Hoseok. "To na mě nezkoušej, mám tě prokouknutého. Tvá údajná sociální fóbie je jen vcelku slušná výmluva, ale na mě neplatí. Znám tě moc dobře, abys věděl."

"Fajn, ale to pořád nic nemění na tom, že má povaha je k nesnesení. Někdy štvu i sám sebe a to je teprve na nic."

"Nejlepší bude, když teď přestaneš s těma řečma, dobře se najíš a pak uvidíš, že to všechno zase tak špatný není. Mimo to, nezmiňoval ses snad, že Baekhyun přišel vcelku s ucházejícím nápadem?"

"S překvapivě ucházejícím nápadem," opravil jej Taehyung.

Hoseok mu chtěl odpovědět, ale zastavilo ho bouchání do domovních dveřích.

"Haló! Jste tam? Jste doma?" 

"My o něm a on za dveřmi," poznamenal Hoseok a vydal se otevřít.

"No hurá!" vyhrkl Baekhyun. "Vám nefunguje zvonek?"

"Nejspíš." Pokrčil Hoseok rameny.

"To je vlastně jedno. Je Tae, teda Taehyung doma? Myslel jsem, že ho ještě najdu někde ve škole, jenže když nebyl ani v knihovně, napadlo mě zajít-."

"Co se děje, že se vidíme, počkat, skoro hodinu od toho, co jsem se s tebou rozloučil ve škole?"

"To je právě to! Nebudeš věřit!" Baekhyunovi se ve tváři objevil šťastný úsměv.

"Kdyby ses takhle nesmál, normálně bych se bál, že to nedopadlo."

"Jenže ono to dopadlo a hodně dobře. Můžu dál? Chci ti to všechno povědět."

Taehyung měl tak asi jednu minutu na to, aby se psychicky připravil na jeden z dalších Baekhyunových monologů. A hádal, že tenhle bude jeden z těch extrémně dlouhých.

xxx

"Prostě tomu nemohla uvěřit. A já ostatně taky ne. Nejdřív jsem chvilku mluvil o autorovi a tak, prostě vcelku nedůležité věci, no a pak jsem přešel k samotnému ději a k charakteristice postav. Vzal jsem to takticky a spustil jsem tak rychle, že neměla skoro vůbec žádnou šanci mě vnímat, a tak v podstatě bylo jedno, co jsem tam říkal, protože to nejspíš nikdo nestíhal pobírat, ale! Odvyprávěl jsem tam úplně všechno a taky jsem nezapomněl ani na ty části, co jsi mi řekl, že jsou důležité zmínit. Nakonec jsem to pěkně zkritizoval, to jsi měl teda slyšet. Kdybych totiž řekl, že ta knížka byla hrozně super, samá sluníčka, jednorožci a bla bla, tak by mi ta můra nesežrala, že jsem tu knížku vážně četl, protože upřímně, jsem ten typ člověka, co si s knížkami vážně nerozumí a ona to moc dobře ví, takže jsem tvrdil, jak moc špatný to bylo, že mě to nebavilo, ale jakože na druhou stranu zase klobouk dolů, že to napsal, protože kdo napíše knihu, že jo? Takže jsem nakonec dostal dvojku-."

"Baekhyune-," pokusil se jej zastavit, ale marně.

"-Měl bych jedničku, bylo to perfektní, ale ona mě prostě nemá ráda, takže dvojka. Dvojka! Zachránil jsi mi krk, fakt že jo, jen díky tobě jsem všechny ty předměty zvládl prolézt a teď už mi nehrozí žádné špatné známky. Můžu teď znova fungovat podle starého režimu a nevynechávat tréninky a ani doma nemám takové dusno, jako jsem měl."

"To jsem rád," řekl Taehyung upřímně.

"Ale dost o mně, zase hrozně kecám, promiň, no chtěl jsem ti to prostě všechno povědět. Co teda ty? Jak ti je?"

"Docela fajn. Štve mě to, ale tak nějak jsem se smířil s tím, že jsem neoblíbený a že do redakce mám dveře zavřené."

"Řekni mi, kdy o sobě přestaneš tvrdit takové věci?" Z toho, jakým způsobem o sobě Taehyung mluvil, byl značně otrávený. Viděl sám sebe jako toho nejhoršího a k tomu, alespoň z pohledu Baekhyuna, měl velmi daleko. 

"Přemýšlel jsi vůbec nad tím, co jsem ti řekl? Zdálo se mi, že se ti ten nápad docela líbil. Spletl jsem se?"

"Ne, to ne," ujistil ho Taehyung hned. "Myslím si, že je skvělý nápad, jenže... já nejsem zrovna ta nejvhodnější osoba, co by měla něco takového podniknout."

"A proč ne? Podle mě jsi ten nejlepší. Kdo jiný by to mohl dělat? Nikdo! Takže je to na tobě. A pokud si dobře pamatuju, slíbil jsi, že tomu dáš alespoň šanci. Nepřijde mi ale, že bys to dělal."

"Nejsem si prostě jistý."

"Tak na tom zapracuj."

"Jak ale?"

"Máš rád psaní? Máš. Baví tě? Baví. Chceš psát dál? Chceš. Tak mi řekni jeden jediný dobrý důvod, co ti brání v tom, abys vedl svůj vlastní kroužek, kde budeš s lidmi, co mají rádi to samé, jako ty."

"Ale-."

"Žádné ale! Nebo ten kroužek založím já a to teprve bude průšvih."