WHAT IS LIFE? | kth x bbh ✔

friendly meeting

"Větší nudu jsem ještě nezažil," poznamenal Hoseok otráveně a Taehyung nad ním protočil očima.

"To říkáš jen proto, že jsi pořád z nějakého důvodu naštvaný."

"To si teda piš, že jsem."

"Tak proč jsi teda nakonec chodil?" Povzdechl si Taehyung. Vážně... brát s sebou Hoseoka pravděpodobně nakonec nebyl úplně ten nejšťastnější nápad, ale prostě nechtěl jít sám... on taky potřeboval určitou podporu.

"Protože jsi mi slíbil jídlo zadarmo? Byl bych blbec, jestliže bych odmítl."

"Z jakého důvodu se teď teda jako blbec chováš?"

"No dovol- a hele! Konečně přichází tvá oblíbená hvězda i s doprovedem. Neboj, budu se chovat slušně."

Tím doprovodem myslel Chanyeola.

Baekhyun rozhodně byl překvapený, když uviděl Chanyeola čekat před šatnou, jelikož od té hádky spolu nemluvili, a jeho tak ani nenapadlo, že by mohl přijít, ale stalo se a jo, Baekhyun měl radost, protože Chanyeolova podpora pro něj bylo něco natolik automatického, co se jejich soutěží týkalo, že bez něj to prostě nebylo ono.

Jen však doufal, že nedojde k žádnému konfliktu mezi jím a Taehyungem, to nechtěl.

"Dlouho jsme se neviděli, Tae." Chanyeol ale nevypadal zrovna nadšeně.

"Taehyung," opravil ho tak zcela automaticky, načež Chanyeol pokrčil rameny.

"Jasně, promiň. A ty jsi?"

"Hoseok."

"Chanyeol. Těší mě," zamumlal a jeho tón hlasu rozhodně nezněl tak, jak by za dané situace a vzhledem k tomu, co pronesl, měl.

"Nevěděl jsem, že nepřijdeš sám-," začal Baekhyun, ale Taehyung mu hned skočil do řeči.

"Taky jsem netušil, že tu bude Chanyeol. Vzhledem k tomu, co jsi mi řekl."

"Co jsi mu řekl?" optal se Chanyeol okamžitě, no Baekhyun pokroutil hlavou.

"Neřešme to, prosím a pojďme radši někam na jídlo," navrhl. "A chci, aby to proběhlo v klidu, jasný?"

Jenže to bylo všechno, jen ne v klidu, protože kombinace jich čtyřech u jednoho stolu jednoduše nešla dohromady. Neustálé poznámky ze strany Chanyeola směrem k Taehyungovi a zase poznámky ze strany Hoseoka směrem k němu, mu zkazily nejen chuť k jídlu, ale celkově celý večer, na nějž se ještě tak před hodinou  těšil. 

Nakonec byl i rád, že se Chanyeol rozhodl odejít dříve.

"Vážně, co proti tobě má?" podivoval se Hoseok po jeho odchodu.

"Nevím." Pokrčil Taehyung rameny. "Nějak to neřeším."

"Nedal se poslouchat a taky-."

"Nech toho, Hobi," skočil mu Taehyung do řeči. "Ty sám si celý den protivný a nemyslím si, že Baekhyun by měl být zrovna ten, kdo to má odnášet."

"Co prosím?"

"Nebo snad proti němu taky něco máš?"

Hoseok na něj zůstal nevěřícně hledět stejně jako Baekhyun, který nečekal, že by se jej Taehyung zastal, když šlo zrovna o Hoseoka, jenže to udělal, a Baekhyun tak nemohl skrýt své překvapení. 

"Byl to blbej nápad," zamumlal Hoseok. "Uvidíme se radši až doma." A odešel stejně jako Chanyeol.

"Promiň," řekl Taehyung. "Vůbec nevím, co mu přelétlo přes nos. Neměl jsem ho s sebou brát."

"No... možná se našim nejlepším kamarádům nezamlouvá, že se my dva přátelíme."

"Nechápu proč."

"Ani já ne." Jenže tak trochu lhal. Akorát o tom nechtěl mluvit, ne teď, když už toho sám měl dost. Byl unavený, měl špatnou náladu a ani tu pizzu se mu nechtělo dojídat.

"Zapomněl jsem ti i pogratulovat. Kde je vlastně tvá medaile?"

"Někde v tašce." Pokrčil Baekhyun rameny. "Neřeším to. Vždycky ji doma poslušně odevzdám, aby se pak mohla mamka alespoň něčím chlubit před všemi příbuznými a před jejími kamarádkami."

"Baví tě to vůbec?"

"Co přesně myslíš?"

"Plavání."

"Ne."

"Ne?" zamumlal Taehyung.

"Teda... dřív jo, dřív to bylo něco úplně jiného, ale teď... to spíš nesnáším."

"To mě... vůbec nenapadlo," přiznal Taehyung. Když s ním totiž tenkrát dělal ten rozhovor, mluvil o všem s takovým nadšením, že Taehyung ani jednou nezapochyboval. Ano, po jejich  včerejším setkání a spoustě vysvětlování z Baekhyunovy strany tak nějak pochopil, jak se věci mají jen... nečekal, že skoro všechno kolem něj bude pouhá snůška lží, co zaručovala, že ostatní budou spokojení, jen ne on sám.

"Ne vždycky je všechno tak, jak vypadá. A dneska fakt nemám sílu cokoli předstírat. Jsem sice moc rád, že jsi mě přišel podpořit a že je mezi námi zase všechno v pohodě, jen... tohle nebylo zrovna přátelské setkání, ve které jsem doufal a jo, řeknu to na rovinu jsem z toho zklamaný a mám chuť sníst tak kyblík zmrzliny a na to si dát čokoládu, protože snad aspoň po tomhle by mi mohlo být doufám trochu líp."

"Tak jdeme?"

"Co?"

"Jdeme koupit tu zmrzlinu a čokoládu."