WHAT IS LIFE? | kth x bbh ✔

favor

Taehyung na něj čekal před budovou plaveckého bazénu v areálu školu, zatímco si v duchu dodával odvahu a kuráž. 

Vždyť o co přece jde? Už s ním mluvil. Dvakrát. Půjčil mu svou knihu. Zeptal se jej na jméno. Takže co by sakra mohlo být tak těžké na tom se ho jednoduše zeptat, zda bude ochotný s ním udělat rozhovor do školního časopisu? Co?

"Všechno," zamumlal však Taehyung poraženě. Protože se cítil ještě hůř, než když s ním mluvil prvně a to ke všemu ještě bylo nečekaně.

Ve chvíli, kdy se venku zničehonic objevila dost hlasitá skupinka, zpozorněl. Očima vyhledal Baekhyuna, který akorát poskakoval vedle nějakého dlouhána, co se zdál být z jeho chování vcelku dost otrávený. Chanyeol, bezpochyby. Taehyung je znal všechny.

Taehyung se tak zhluboka nadechl a vydal se jejich směrem, přestože to jediné, co chtěl ve skutečnosti udělat, bylo se otočit a zmizet co nejrychleji, dřív, než si ho někdo z nich stihne všimnout.

"Ehm," odkašlal si, jakmile je došel, přesto zůstával stát za nimi. Většina z nich se k němu otočila nechápavým pohledem, jen ten Baekhyunův se rozzářil, když jej spatřil.

"Tae!" vyhrkl a zvesela se usmál.

"Ty ho znáš?" optal se jej Chanyeol a Baekhyun pokýval hlavou.

"Trochu," odpověděl. "Že, Tae?"

"Taehyung," řekl.

"No nic, my na tebe počkáme, Baeku."

"Chci žampionovou," stihl ještě říct, než se dali všichni na odchod.

"Pizza je život," řekl hned vzápětí směrem k Taehyungovi, který ale jen pokrčil rameny.

"No hele, Tae, jestli chceš zpátky tu knížku, tak já jsem ještě číst nezačal, navíc-."

"O tu knížku mi nejde," skočil mu Taehyung do řeči.

"Aha. Um, takže..."

"Potřeboval bych od tebe laskavost."

"Ode mě?" Povytáhl Baekhyun obočí. "Proč zrovna ode mě? A co by to mělo být?"

"Rozhovor. Rozhovor do školních novin. Napadlo mě, že třeba ty bys mohl..."

"Jo ták." Zazubil se Baekhyun. "Proč jsi to neřekl hned? A proč vlastně zrovna já?"

Protože jsi jeden z nejlepších sportovců naší školy? Taehyung ale ignoroval jeho otázku. Chtěl znát jen odpověď. Buď ano nebo ne. 

"Tak půjdeš do toho?"

"No abych pravdu řekl..."

"Prosím." Taehyung zněl možná až moc zoufale, jelikož si od Baekhyuna vysloužil dosti zaskočený pohled. A v ten moment Taehyunga napadl dost pádný argument.

"Svým způsobem jsem ti s tou knihou zachránil krk. Sám jsi to ostatně říkal. Tak teď bys to mohl udělat ty pro mě."

"Proti tomu nejspíš nemůžu nic namítat," uznal Baekhyun. 

"To jsem rád, protože když ten rozhovor nebudu mít do konce týdne, klidně mě z redakce vyhodí."

Nelhal. Už několikrát byl svědkem toho, že jejich milý šéfredaktor se takto zachoval vůči těm, co nestíhali.

"Mhh, mít tvůj vyhazov na svědomí bych asi fakt nechtěl. Takže jo, uděláme rozhovor. A nemusíš mi děkovat. Ale teď už musím. Čeká na mě pizza, chápeš? A pizza je život. Což už jsem říkal, hehe. Takže tak. Měj se, Tae."

"Jsem Taehyung!"

"Já vím." Usmál se Baekhyun pobaveně a dal se na odchod, no ještě se na malý moment otočil zpět směrem k Taehyungovi.

"Souhlasil bych, i kdybys mě nepoprosil."

Taehyung se nespokojeně zamračil.

"Uvidíme se!" křikl, ještě než se rozeběhl za svými přáteli. A pizzou.