"Prosím."
"Ne."
"No ták, Tae. Jenom na chvilku," snažil se ho Baekhyun přemlouvat i nadále, no bylo mu to naprosto k ničemu, Taehyung byl neoblomný.
"To okno se prostě neotevře. Smiř se s tím."
"Ale já takhle neusnu," zanaříkal Baekhyun. "Je mi hrozné vedro."
"Tak si sundej tu peřinu proboha!" vyjekl Taehyung otráveně.
"Jenže já ji potřebuju. Nemůžu spát, když ji nemám."
"A já zase, když je otevřené okno. Ruší mě to. Mimo jiné, nevymrzuješ si trošku?"
"Tae," zafňukal potichu Baekhyun.
"Taehyung, když už něco. Kolikrát ti to mám sakra opakovat? A buď už zticha prosím tě, jsem unavený a chci spát."
"Ale-," pokusil se Baekhyun něco namítnout, avšak Taehyung mu skočil do řeči.
"Ticho."
Baekhyun si povzdechl a již poněkolikáté si obrátil peřinu na druhou stranu. Převaloval se pak ještě dost dlouhou dobu, což nakonec vyústilo v další stížnost ze strany Taehyunga.
"Neumíš ležet v klidu?"
Vážně... on ke svému spánku potřeboval naprostý klid, ticho a tmu a Baekhyun jeho ideál usínání akorát narušoval.
"Když já takhle fakt nemůžu. Je to nesnesitelný."
"Fajn," řekl Taehyung přes zaťaté zuby a vstal, načež se rázným krokem vydal k oknu, jenž přece jen otevřel. "Spokojenej?"
"Děkuju," zamumlal Baekhyun potichu.
"Jsi tady první noc a už mě štveš," neodpustil si Taehyung. "Začínám mít pocit, že tě nesnáším."
"To je opravdu jen pocit."
"Máš pravdu," řekl Taehyung okamžitě. "Vážně tě nesnáším."
"Jasně." Ušklíbl se Baekhyun. "Kdybys mě nesnášel, tak bys to okno neotevřel."
"Deset minut. A ani o vteřinu navíc. A taky to okno půjdeš zavřít ty, já už se zvedat nebudu," ignoroval Taehyung jeho poznámku a Baekhyun se jen spokojeně usmál. Jakmile totiž zjistil, že Taehyung přece jen i navzdory jeho tvrzení o otevřeném okně a o tom, že jej to ruší, usnul, nechal ho tak pro vlastní spokojenost až do rána a sám pokojně spal. Dokud jej však ráno neprobudil Taehyungův křik.
"Čemu jsi nerozuměl na tom, že máš to okno zavřít?"
Baekhyun protočil očima. "Usnul jsi dřív, než uběhlo těch deset minut, tak jsem to nechal. Ostatně nevypadalo, že by ti to nějak vadilo, protože jsi spal celou noc. To tvé chrápání vážně nešlo přeslechnout."
"Já nechrápu," namítl Taehyung okamžitě.
"Kéž by!"
"Tohle budeme muset vyřešit. Tvé spací návyky se mi vůbec nezamlouvají."
"Mně ty tvé taky. A ještě když si vymýšlíš."
Taehyung si jen frustrovaně povzdechl a prohrábl si už tak dost rozcuchané vlasy. A aby toho nebylo k jeho rozhořčení málo, ve dveřích jejich pokoje se objevil Hoseok.
"Ehm, chápu, že jste podle všeho měli krušnou noc, ale mohli byste se přestat dohadovat jako starý manželský pár? Já jen, že jsem si chtěl dopřát ještě tak hodinku spánku navíc, ale ten tvůj jekot, Tae, mi to jaksi zkazil."
"Taehyung."
Ano, to ráno rozhodně nezačalo nejlépe a taky ani nepokračovalo. Taehyung podle všeho nepřehrával a jeho nálada byla skutečně mrzutá.
"Co to je?" zeptal se Baekhyun při pohledu na svůj čaj.
Něco. V. Tom. Plavalo.
"Zázvorový čaj," odpověděl Taehyung. "Domácí zázvorový čaj."
"Víš, že nemám zázvor rád," namítl Baekhyun.
Taehyung pokrčil rameny. "Vzhledem k tomu, kolik bylo v noci stupňů a my měli otevřené okno, bolí mě v krku."
"A kvůli tomu, že tě bolí v krku, to musím pít i já? Je tohle nějaká forma trestu?"
"Ne. Je to jen preventivní opatření, abys nakonec nebyl nemocný."
"Aha...," zamumlal Baekhyun zaraženě, přemýšlející nad tím, jak si jeho slova přebrat, protože se v té jeho podivné náladě poměrně ztrácel.
"Mohl by ses přestat tak šíleně šklebit, Hoseoku?" řekl však Taehyung zničehonic jeho směrem.
"Hotová domácí idylka," neodpustil si Hoseok, i přestože si tím od Taehyunga vysloužil jen další výhružný pohled.
"Jo, je tak perfektní, že se těším, až dneska odsud vypadnu za našima."
"Ty dneska fakt nemáš svůj den, je mi líto tvých rodičů a sourozenců, až tam za nimi s takovou přijdeš," zkonstatoval Hoseok. "Přitom ani na nedostatek spánku to svádět nemůžeš, protože Baekhyun měl s tím tvým chrápáním pravdu. Slyšel jsem to i u sebe v pokoji."
"Ty se mě naschvál snažíš naštvat ještě víc, že jo? Jsi neuvěřitelnej. A víš co teda? Půjdu hned jak se nasnídám, aspoň se doma dobře naobědvám a vy dva si dělejte co chcete."
"Fajn," usmál se Hoseok. "My to bez tebe nějak zvládneme, to se neboj. Co, že to máš rád?" stočil Hoseok pozornost k Baekhyunovi. "Pizzu se žampiony, ne? Klidně na ni můžeme někam zajít."
"Tak jo!" Baekhyunovy oči se doslova rozzářily.
"Výborně," utrousil Taehyung a zvedl se od jídelního stolu. "Užijte si pěkný den."
"Ono ho to přejde," ujistil Hoseok Baekhyuna, jakmile Taehyung odešel z kuchyně.
"V to doufám. Nechci totiž každé ráno pít zázvorový čaj."
"Jenže to bohužel byla jediná věc, kterou dnes ráno myslel dobře."
"A to je na tom možná to nejsmutnější," dodal Baekhyun.
ČTEŠ
WHAT IS LIFE? | kth x bbh ✔
FanficCo je život? Podle Baekhyuna to byla pizza se žampiony. Podle Taehyunga vše, co mu pomáhalo přežívat jednotlivé dny jeho bytí.