"Hele co s tebou je? Vypadáš, jako kdyby ti ulítly včely."
"No ty jsi ale všímavý," utrousil Taehyung.
"To jsem. Pokud to totiž sám nevíš, tak tady už sedíš asi hodinu a zíráš ven z okna, zatímco máš před sebou hromadu učení. Trochu mě to znepokojuje, abych pravdu řekl."
Protože tohle Taehyungovi rozhodně nebylo nijak podobné. Vždy se soustředil a u učení zvládl vydržet několik hodin, aniž by jeho pozornost utíkala někam jinam. Ale teď pořádně ani nezačal. Jen si otevřel knihy a sešity a díval se kamsi do blba.
"Jsem v pohodě."
"Tohle mě teda moc neuklidnilo."
"A co chceš jako slyšet?"
"To, co vždycky? Že třeba nesnášíš život a že stojí za velký kulový? Že si mám trhnout, nebo že mě praštíš? A třeba že mám vypadnout? Ale ne to, že jsi v pohodě, jelikož Taehyung, kterého znám, není nikdy v pohodě. Ne, že bych ti to nepřál, sakra, byl bych rád, ale momentálně mě dost děsíš."
"Děláš moc velký drama. Neřeš mě, jasný?"
"No dovol!"
"Dovolím." Ušklíbl se Taehyung, načež se natáhl pro mobil, na němž mu zapípalo upozornění.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
❤️ 💬 ↗️
148 likes bbaekhyuniee Zobrazit všechny komentáře (18)
