WHAT IS LIFE? | kth x bbh ✔

warm hug

Taehyunga by nikdy ani nenapadlo, že v půl jedné v noci otevře dveře jeho a Hoseokova bytu a najde za nimi Baekhyuna a to ještě na zřejmém pokraji zhroucení.

"Na nic se mě prosím neptej, ale můžu tu zůstat přes noc?"

Taehyung jen pokýval hlavou, stále naprosto překvapený nastalou situací, no samozřejmě, že pustil Baekhyuna dovnitř.

"Um... no," začal nejistě Taehyung. Baekhyun totiž rozhodně nevypadal v pohodě, a i přestože se jej chtěl zeptat asi na milion věcí, neplánoval to uskutečnit, alespoň ne teď, když si to sám nepřál.

"Můžu pro tebe něco udělat?" zeptal se proto nakonec, jelikož nic lepšího jej v tu chvíli opravdu nenapadlo.

"Stačí mi polštář a deka." Pokusil se Baekhyun o úsměv.

"Jasně," zamumlal Taehyung, načež se odebral k sobě do pokoje pro věci, během chvilky se vracející zpět za Baekhyunem do obýváku.

"Děkuju," hlesl Baekhyun a tu deku si přes sebe okamžitě přehodil, schovávající si pod ni i hlavu.

"Promiň, že jsem tě vzbudil a takhle sem vlezl, ale... ale nemám nikoho jiného, za kým bych mohl jít."

"To je v pohodě," ujistil ho Taehyung, zatímco hlava mu pracovala na plné obrátky ve snaze přijít alespoň na něco, co by snad byť i zčásti mohlo vysvětlit, co může za to, že se teď Baekhyun schovává u něj v obýváku pod dekou a k tomu ještě poslouchá jeho tiché popotahování.

"Nesnáším tenhle podělanej život."

Upřímně, Taehyung měl všechno, jen ne situaci pod kontrolou. On nebyl tím typem člověka, co za každé situace věděl, co říct. S největší pravděpodobností by to akorát zhoršil. Ještě když ani nevěděl, o co jde. A Baekhyun, co brečí, to bylo opravdu nad jeho síly.

"Co se tady sakra děje?"

Taehyung byl překvapený, že se Hoseok vůbec probudil, protože obvykle měl to štěstí, že ho jen tak něco nevzbudilo, jenže i přesto stál mezi dveřmi a nechápavě se na Taehyunga díval.

"Baekhyun... má nějakou krizi. Zůstane tu přes noc a zítra nám určitě vysvětlí, co se stalo. Pokud teda bude chtít," rychle se opravil.

"Jasně," zamumlal Hoseok se zívnutím. "Jasně. Tak já jdu zase spát. Ty si beztak nějak poradíš. Já momentálně nejsem schopný přemýšlet."

Jenže Taehyung byl fakt bezradný. Baekhyun s ním odmítal komunikovat a Taehyungova empatie se pohybovala někde okolo nuly, protože on tyhle věci prostě nezvládal...

"Já se vážně omlouvám," ozval se Baekhyun po chvíli, přičemž pomalu vykoukl z pod deky. Oči měl od pláče zarudlé a oteklé a celou tvář zamračenou. 

Vypadal hrozně.

"Nechceš mi říct... co se stalo? Já vím, že se ti o tom nechce mluvit, chápu to, ale já vůbec netuším, co mám dělat."

"Nemusíš dělat vůbec nic," ujistil ho Baekhyun. "Klidně běž zase spát, já to zvládnu, opravdu. Zítra mi bude fajn a vrátím se zpátky domů, i když teda při představě, že bych tam měl znovu za pár hodin jít, je mi snad ještě hůř. Ale to je jedno, jsem zvyklý, vždyť vlastně o nic nejde, možná jen přeháním, jo jen přeháním."

"A o tom přesvědčuješ mě nebo sám sebe? Víš, nejlepší bude, když se pokusíš usnout. Zítra to společně všechno nějak vyřešíme, jo? Mám za to, že teď by to stejně k ničemu nevedlo."

"Jo, to asi jo," souhlasil Baekhyun. 

"Výborně. Takže.. teď půjdeš spát a zítra to probereme u snídaně, jo?" S tím se otočil k odchodu. Sice Baekhyun vypadal momentálně jako malé neštěstí, že měl sto chutí ho obejmout, i když on tyhle věci nedělá, no byl vážně unavený.

"Počkej... Tae?" zastavil ho však.

"No?" protáhl Taehyung, když Baekhyun nepokračoval. 

"Můžeš tu být chvíli se mnou? Teda ne, zapomeň na to. Nic to není. Musíš být unavenej a já přeháním-"

"Ježkovy oči, tak vymáčkneš se už?" dostal ze sebe lehce podrážděně. Vzápětí se zarazil s pohledem upřeným na Baekhyunův skelný pohled. "Promiň," hlesl poplašeně, načež k němu přešel, ruce roztažené k objetí. Obával se totiž toho, že by se po jeho slovech Baekhyun mohl znovu rozbrečet a to pochopitelně nechtěl. On se mu ale hned vzápětí zhroutil do náruče, snad jako by celou dobu čekal na tenhle moment, kdy to bude moct udělat, hlavu mu zabořil do ramene, přičemž začal opět natahovat.

"No ták. Já to tak nemyslel." Uklidňoval ho a z pocitu, že to akorát zhoršil, ho začal hladit po hlavě. Nevěděl co teď. Baekhyunův pláč neustával. Naopak. Jako kdyby jeho objetí spustilo další vlnu, a o to urputnější. Byl v šoku. Takhle Baekhyuna, toho vždy otravně veselého, ještě neviděl. Jako kdyby to v sobě držel roky. A uvědomění si, že ještě před pár dny to byl právě on, kdo mu dodával kuráže k tomu, aby se sebral a on teď pro něj na oplátku nebyl schopný prakticky ničeho, bylo svým způsobem zdrcující. Nehledě na to, že Taehyung vlastně vůbec nebyl typ pro objímání.

Jenže... tentokrát to bylo z jeho vlastní iniciativy a nijak nad tím v momentě náhlé paniky ani nepřemýšlel, ale sakra, on objímal Baekhyuna, který se na něj věšel jak malá koala. A to Taehyung nezvládal, vůbec ne.

Najednou si přišel hrozně neforemně, nepatřičně a trapně.

Ve snaze od sebe Baekhyuna dostat se od něj odtáhl s jasným úmyslem jej pustit, ale Baekhyun zareagoval mnohem dřív, než to Taehyung předpokládal.

"Potřebuju vřelé objetí."

A tak ho Taehyung i nadále tak nějak držel pohromadě.