WHAT IS LIFE? | kth x bbh ✔

drama is your second name

"Ty jsi toho moc nenaspal, co?"

Baekhyun dalšího dne ráno nevypadal vůbec dobře. Na Taehyunga působil dojmem, že by se chtěl spíš víc vrátit zpět do postele než jít do školy.

"Po druhé hodině jsem raději přestal kontrolovat čas na mobilu," přiznal Baekhyun.

"Je to kvůli tomu, že jsi se zase pohádal s Chanyeolem?"

"To už je uzavřená kapitola, nemá cenu to řešit a ani to nechci řešit."

"Vážně?"

Baekhyun přikývl.

Nikdy ho nenapadlo, že by tak lehce mohl přijít o kamaráda, ale jo, stalo se to. Samozřejmě, že na tom měl podíl, ale ten stejný na tom měl i Chanyeol. Věřil, že chyba je vždycky na obou stranách, i když uznat svou vlastní chybu, to bylo hodně těžké, a možná proto se jejich cesty nakonec rozdělily. Ani jeden z nich nehodlal ustoupit.

"Tak proč tedy? Co se děje? Hobi říkal, že... Promiň, prostě slyšel, když jsi mluvil podle všeho s mamkou. Chceš zpátky domů? Já vím, že jsem to přehnal a byl jsem na tebe zbytečně nepříjemný, a proto jestli je to kvůli mně, tak je to sakra hloupý rozhodnutí, doufám, že si to uvědomuješ."

K jeho překvapení se však Baekhyun krátce zasmál.

"Někdy si říkám, jestli je to moje vina, že kolikrát takhle kecáš."

"Určitě na tom svůj podíl máš."

"Fajn. Ale o Chanyeola nejde. I když mě štve, jak to celé dopadlo, ale co jsem taky mohl čekat? Nikdo mi fakt nepoděkoval za to, že jsem odešel. A domů nechci, jasně, že ne. Jenže co mám dělat? Tady s vámi nemůžu být věčně a taky... nemůžu nechat mamku samotnou. S mým tátou nikdy nevíš, kdy mu rupne v bedně. Dokud jsem byl doma já, nebylo co řešit, ale nechci, aby mamka musela snášet to, co jsem musel já."

"Proč to neřešíte? Víš... nějak jinak, jestli mi rozumíš."

Baekhyun si povzdechl. "To nemá cenu."

"Z jakého důvodu?" Zamračil se Taehyung. "Jestli to u vás doma něco není v pořádku, jakože se o tom nedá pochybovat a ty to víš nejlíp, tak nechápu, proč to jen tak snášíte. Žádná rodina není ideální, ale to, co dělá tvůj táta, prostě není správný."

"Není tak to jednoduchý, jak si myslíš, že je. Jen tak odejít? Proboha, to můžu udělat já, ale mamka? Nebuď blázen. Nevíš tak devadesát procent věcí z toho, co se u nás stalo, v delším časovým rozmezí rozhodně ne. Nechci na to radši ani vzpomínat. Nikdo by ale nebral nic z toho, co se stalo, vážně. Takhle to tady jednoduše nefunguje, všechno se dá omluvit nebo i svést na něco jiného. Není možnost, že by se někdo postavil na mou stranu. Teda... na naši stranu."

Nastala ona trapná chvilka, kdy Taehyung netušil, co by mu měl povědět. Navíc ani nebylo těžké poznat, že Baekhyun se už k tomu taky vyjadřovat víc nechce, jeho tvář mluvila naprosto za vše.

"Myslím, že bude lepší, když dneska zůstaneš doma," řekl nakonec Taehyung.

"Ty mi říkáš, abych šel za školu?" Pousmál se Baekhyun. "Asi na tebe mám vážně špatný vliv."

"Nekecej, potřebuješ si odpočinout. Dobrej půl den tady nikdo nebude, tak se aspoň v klidu vyspíš. A když se budeš nudit, můžeš pak vzít Yeontana ven."

Taehyung musel uznat, že den ve škole bez Baekhyuna byl zvláštní, nikdo ho neotravoval, nikdo na něj nepokřikoval a u stolu v jídelně byl nezvyklý klid. Snažil se moc nepřemýšlet nad jejich ranním rozhovorem, ale každou chvilkou se k tomu zpětně vracel.

"Co zase tak blbě zíráš?"

"Díky moc, přemýšlím," odpověděl Hoseokovi. 

"Dej na chvilku té své hlavě pauzu, zasloužila by si to."

"Věř, že bych to udělal hrozně rád, ale nejde to."

"Hele já vím, že to co udělal Baekhyun, bylo fakt stupidní, žádná holka s trochou inteligence by se nenechala takhle ukecat, uznej, ale všechno se dá vyřešit."

"Super. To, že jsi mi připomněl ještě tohle mi doopravdy neskutečně pomohlo."

"Um, přemýšlel jsi snad nad něčím jiným?"

"Není to očividné?"

Hoseok si povzdechl. "Fajn, už mlčím."

Taehyung mu nedával víc jak pět minut, než ho to zase přejde a něco na něj spustí. Jenže nakonec to byl on, kdo nevydržel a ticho mezi nimi prolomil.

"Říkal jsi, že ji znáš?"

"Koho?" Dělal Hoseok na oko blbého, i když moc dobře věděl, o kom Taehyung mluví a fakt, že začal sám a ještě se zajímal, ho pobavil. 

"Chaerin."

"Jo," usmál se Hoseok. "Konečně uznáváš, že máš třeba jen malý zájem a chceš nějaké informace? Jestli uznáš, že ano, mé vědomosti jsou ti k dispozici."

"Nesnáším způsob, jakým to podáváš." Zamračil se Taehyung nespokojeně. "Akorát si myslím, že je na místě, abych se jí omluvil. I za to, co se stalo s Baekhyunem."

"V tom případě se připrav na to, že ti s kamenným výrazem řekne, že je všechno v pohodě."

Taehyung si nešťastně povzdechl. "Má vůbec cenu se nějak snažit?"

"To musíš vědět ty sám." Pokrčil Hoseok rameny. "Jak já mám vědět, o co ti jde, když se celou dobu tváříš, jako že je ti to jedno."

Taehyung uznal, že má pravdu. Ale on si prostě nemohl pomoct, tohle byla jeho maska, s níž před druhými vystupoval, něco jako obranný mechanismus. Nefungoval úplně nejlépe, ale tak nějak stačil.

"Ježiš," protočil Hoseok očima. "Seber se, Tae."

"Když já na to takové drama nejsem stavěnej."

"Promiň, ale fakt nechtěj, abych se k tomuhle vyjadřoval. Všichni moc dobře vědí, že drama je něco jako tvoje druhé jméno. Tak ze sebe nedělej chudáčka."

"Stejně jsi to udělal."

"Co?"

"Vyjádřil ses."

"Jediné, co mě teď škodolibě uklidňuje je to, že pokud se odhodláš promluvit si s Chaerin, tak tě po tom všem pěkně srovná. Ostatně... zasloužíš si to. Pocit za dostiučinění je fakt skvělej."