WHAT IS LIFE? | kth x bbh ✔

why am i doing it?

"Ty jako nechceš kebab?" ptal se Hoseok nevěřícně.

"Nechci, čemu na tom nerozumíš?"

"Všemu. Protože ty chceš kebab vždycky."

"Uz jsem jedl," vysvětlil Taehyung, no Hoseok na něj stále hleděl, jako kdyby to byl někdo úplně jiný, hlavně ale ne Taehyung, kterého zná.

"To nic nemění. Pořád je to kebab."

Taehyug už na to nic neřekl, fakt neměl náladu se dohadovat o takové blbosti. Navíc byl unavený a to už v pondělí, rozhodně přemýšlel nad tím, jak přežije do pátku.

"Hele, jsi v pohodě, že jo?" začal se Hoseok ujišťovat.

"Jo, jsem akorát utahaný. Půjdu si lehnout."

"Aha. No dobře. A kde jsi vlastně vůbec byl, že jsi přišel tak dlouho? Ty mi určitě něco tajíš."

"Ty jsi tak otravný," zaúpěl Taehyung. "Byl jsem s Baekhyunem, stačí?"

"Tak to ani zdaleka nestačí!" vyhrkl však Hoseok. "Chci všechny podrobnosti, rozumíš? Všechny!"

"Zapomeň. Plus, nemyslím si, že ti mám co povídat, prostě jsme se jen přejedli palačinek."

Hoseok se na něj chvíli mlčky díval, než nevěřícně pokroutil hlavou.

"Víš, jsem tvůj nejlepší kamarád, jestli si teda ještě vůbec pamatuješ. A nejlepším kamarádům se říká každá blbost a já chci i tu každou blbost od tebe slyšet. Nemluvě o tom, že jde o Baekhyuna. Nemyslíš si tak, že si zasloužím trochu víc než prostě jsme se jen přejedli palačinek, když jsem to byl právě já, kdo byl nucen poslouchat tvé neustálé Baekhyun tohle, Baekhyun tamhleto a hned pak fňukání a skuhrání, že život je nefér, že ho nesnášíš a že ho skončíš desítkami nejrůznějších brutálních způsobů... Hrozné časy, věř mi."

"A ty už jsi skončil?" dotázal se Taehyung naoko nezaujatě.

"Se mi fakt zdáš," utrousil Hoseok. "Ale fajn, ten kebab si vezmu teda já, i když už jsem jeden měl a pravděpodobně se akorát přejím a bude mi kvůli tobě zle, a abys taky věděl, že už ti nikdy žádný jídlo nekoupím, i kdybys umíral hlady. Bude mi to jedno, stejně jako je jedno tobě, jak nevděčně se ke mně chováš."

"Tu lítost a ani vinu se ti ve mně nepodaří vyvolat."

"Tak si trhni."

"Neboj."

Jako vždy se dal Hoseok na dramatický odchod, přičemž nezapomněl bouchnout dveřmi od jeho pokoje, až Taehyung leknutím nadskočil.

***

"Jde to," zhodnotil Namjoon jeho práci.

"Jde to?"

Ano, spadl mu kámen ze srdce, na druhou stranu měl Taehyung za to, že jenom jde to je docela málo, čekal trochu... Lepší pochvalu. Snažil se.

"Yura píše jinak, co si budeme povídat, ale není to zlé."

Na to už Taehyung raději nic neřekl.

"Můžeš jít, uvidíme se zítra."

Taehyung se s nabručeným výrazem vydal pryč z redakce, rovnou ke své skříňce, aby si mohl vzít věci a konečně vypadnout domů. Momentálně měl náladu akorát tak na lehnutí si do postele a dlouhý spánek.

"Hádej!" 

Bylo mu jasné, že osoba, co mu zničehonic zakryla oči, byl Baekhyun. Jeho hlas poznal naprosto lehce, navíc i to jedno jediné slovo řekl tak nahlas, že to museli slyšet na chodbě i o patro výš.

"Baekhyun," řekl tak.

"Ach jo, mohl jsi alespoň chvíli dělat, že nevíš," postěžoval si, načež své ruce z jeho očí sundal.

"No teda," řekl hned vzápětí, co se k němu Taehyung otočil čelem, "kdo ti co udělal? Tváříš se příšerně."

"Nemám zrovna moc dobrý den, to je vše."

"To je škoda."

"Něco potřebuješ?" zeptal se jej Taehyung narovinu a Baekhyunovi se v tu chvíli v obličeji usadil překvapený výraz.

"P-proč bych měl něco chtít?"

"Nějak mě to napadlo."

"No... Popravdě, myslel jsem, že bys mi mohl nějak pomoct, ale nechci tě otravovat, když nemáš náladu, chápu to. Nějak to vymyslím sám, teda snad. Budu se snažit. Ostatně mi ani nic jiného nezbývá. Jako vždy. Ach jo. Proč zrovna já musím takhle trpět?"

"Zase zbytečně žvaníš." Protočila Taehyung očima. 

"Promiň." Pousmál se Baekhyun. "Vždyť víš, že si nemůžu pomoct."

"Jo, všiml jsem si. Takže, co tě tedy trápí dneska?"

"Ta kniha," přiznal Baekhyun. "Já ji fakt nepřečtu, nezvládnu to, jednou jsem i otevřel a vážně chtěl začít číst, ale bylo to tak hrozně nudný, že jsem to po jednom odstavci vzdal, přísahám, že to jinak nešlo-."

"Takže chceš, abych ti řekl, o čem ta kniha je?" skočil mu Taehyung do řeči.

"Byl bys nejlepší."

Proč to vlastně dělám? zeptal se Taehyung sám sebe v duchu.  

Protože můžeš být s ním, ty idiote.

Pravda.

"Fajn," souhlasil tedy.

"Jo!" zaradoval se Baekhyun a na malý moment Taehyunga objal. "Díky díky, nevím, co bych bez tebe dělal!"

"To vidím."