WHAT IS LIFE? | kth x bbh ✔

give me your adress

"Můžeš mi dát aspoň nějak najevo, že vůbec žiješ?"

Hoseok ztrácel svou trpělivost. Taehyung už byl totiž několik hodin zavřený u sebe v pokoji a nekomunikoval od chvíle, co se včera vrátil ze školy domů.

"Mám o tebe starost, jestli ti to ještě nedošlo."

Stále nic.

"Navíc jsi nebyl dneska ve škole. Uvědomuješ si to? Zameškal si výuku. Ty."

Protože Taehyung šel do školy, i když byl nemocný. Riskovat, že by o něco v učivu přišel, si netroufal. 

"Ještě jsi nepochopil, že mě máš nechat být, abych mohl v klidu umřít?"

To byla nakonec jeho odpověď. Jenže Hoseok s ní pochopitelně nebyl spokojený, i přestože konečně získal odezvu.

"V klidu tě rozhodně umřít nenechám. Pěkně teď vylezeš ven, najíš se a povíš mi, co se stalo, že máš zase tu svou depku."

Ticho.

"Zaplatím ti tvoje oblíbený kafe. Klidně dvě."

Ticho.

"Koupím ti kebab!"

Ticho.

Ta jedna věta byla podle všeho opravdu maximum ochoty Taehyunga odpovídat, protože už pak neřekl vůbec nic.

"Fajn, jak chceš, ty paličáku. Z toho pokoje tě dostanu, to si piš."

Měl pro to skvělý plán.

xxx

"Ale ne, jen si sedni, jasně, že tu pro tebe máme místo, Chanyeol se trochu posune a bude to ok."

Jmenovaný se jen nespokojeně zamračil, ale udělal tak, jak po něm bylo žádáno.

Hoseok rozhodně nepočítal s tím, že bude obědvat v takové společnosti, ale co by neudělal pro dobro a záchranu Taehyunga.

"Takže ty jsi Taeho kamarád a spolubydlící? Fakt tě hrozně rád poznávám." Trochu ho děsilo, jak moc se Baekhyun usmíval, ale co pochopil z Taehyungova v poslední době ustavičného vyprávění, bylo to u Baekhyuna běžné.

"Jo," zamumlal. "Já tebe taky."

"Tak o co jde? Neříkej, že se něco stalo, protože to, jak se tváříš, o tom tak nějak vypovídá. Vlastně, nejspíš bys za mnou ani nešel, kdyby všechno bylo v pohodě, to je jasný. A i když sice nemám rád špatné zprávy, kdo by taky měl, že jo, povídej, protože když budu moct, tak se ti pokusím nějak pomoct."

"Jde o Taehyunga."

"O Taeho?" vyhrkl. "No já jsem si říkal, že nejspíš není něco tak, jak má být, včera a ani dneska jsem ho ve škole neviděl a taky se mi neozval, i když jsem mu psal, ale rozhodl jsem se ho nakonec nechat být, protože jsem si říkal, že mě má nejspíš plné zuby nebo tak něco, docela dost jsem ho otravoval kvůli věcem do školy a-."

"Vážně hrozně meleš," skočil mu Hoseok do řeči. 

"Hehe, promiň," zasmál se Baekhyun s pokrčením ramen. "Snažím se s tím něco dělat, ale jak vidíš, teda slyšíš, moc mi to nejde."

"No, to teda opravdu ne. Nechápu, jak ty a Taehyung spolu můžete vycházet."

Protože tohle mu hlava fakticky nebrala.

"Tak nějak mu nedávám jinou možnost."

"No, to je jedno. Jde o to, že Taehyung je už druhým dnem zavřený ve svém pokoji, nechce z něj vylézt, nejí a nekomunikuje se mnou. Jen mě požádal o to, abych ho nechal v klidu umřít. Tak mě napadlo... Jestli bys k nám nezašel a nezkusil s ním promluvit. Myslím, že na tebe by mohl dát."

"Jasně, že jo," souhlasil Baekhyun bez váhání. "Řekni mi adresu a já dneska přijdu. Věř mi, ať už to je cokoli, já mu to umírání rozmluvím. A taky-," Baekhyun se na malý moment zarazil, "Chanyeole, jsi v pořádku?"

"Proč bych neměl být?" dotázal se Chanyeol.

"Já nevím, ptám se jen tak." Pokrčil Baekhyun rameny. "Tiká ti totiž levé oko."