WHAT IS LIFE? | kth x bbh ✔

idealize

"Tak jak to šlo?"

Podle výrazu, který Taehyung měl, se Hoseok nemusel vlastně ani ptát, ale nehodlal to nechat jen tak být. Zklamaný Taehyung se prostě nemohl zavřít do svého pokoje a zase všechny ignorovat jako před několika dny, když byl vyhozen z redakce.

"Nechci o tom mluvit."

"No tak, to přece nejde. Co se stalo?"

"Stalo se to, že vůbec nikdo nepřišel."

"Počkat. Jak jako nikdo?" Zamračil se Hoseok. 

"Nikdo, byl jsem tam celou dobu sám a čekal jsem, jestli se někdo neobjeví."

"Ale-."

"Jenže i Baekhyun se na mě vykašlal," dodal.

"Cože?" zamumlal Hoseok.

"Jo."

Byli spolu domluvení. Měl mu přijít pomoct, nebo ho alespoň nějakým způsobem podpořit, ale nestalo se tak, i navzdory jeho slibu.

Nedával si žádné velké naděje, to ne, nepočítal s tím, že přijde nějak moc lidí, ale doufal, že aspoň někdo, že se najde v té škole člověk, kterého baví psaní a chtěl by nějakým způsobem tvořit s ostatními, nebo se alespoň podělit o svá díla. Za tu hodinu a půl kdy seděl sám v místnosti a doufal v bůh ví co, se však akorát ujistil, že přistoupit na nápad Baekhyuna opravdu nebyl ten nejlepší nápad. Cítil se teď naprosto k ničemu.

Co si vůbec myslel?

V co vlastně doufal?

Všechny ty pocity, zatímco jen čekal a čekal, nedokázal ani nazvat, věděl jen to, že mu díky nim bylo pěkně hnusně.

"Určitě mu do toho vlezlo něco důležitého. Jinak by stoprocentně přišel," začal ho Hoseok ujišťovat a to jen, aby mu dal aspoň malou naději, ale Taehyung rezignovaně pokroutil hlavou.

"To je v pohodě, Hobi. Neřeš to."

"Budu to řešit, protože vidím, že jsi naštvaný a taky že tě to mrzí. Nechci, aby ses znovu cítil blbě."

"Vážně... nech to být."

Jeho nálada sice byla na bodu mrazu, ale rozhodně nestál o to, aby se mu ji někdo snažil zlepšit, protože sám moc dobře věděl, že za nynější situace a všech okolností, by to byla jen zbytečná a marná snaha. Jediné, co teď chtěl, bylo schovat se u sebe v pokoji, lehnout si do postele, přikrýt se peřinou a spát na hodně dlouhou dobu a pak se probudit s o trošku lepším pocitem. Snad teda.

"Potřebuju si odpočinout," řekl proto. "Můžeme si promluvit později."

Nestalo se tak.

Druhého dne Taehyung do školy nevstal, a dopřál si tak o trochu víc spánku. A taky klidu. Věděl, že pokud by do školy zamířil, byl protivný akorát v o něco větší míře než obvykle a navíc... nechtěl nikoho vidět, neměl náladu na všechny ty lidi a jejich pohledy a mluvení a přítomnost a prostě všechno.

Chtěl být sám.

***

"Takže on není ve škole?"

"Ne, není. Kolikrát ti to mám říkat?"

"On je na mě naštvaný, že jo? Že je?" začal Baekhyun okamžitě panikařit.

"Myslíš?" Ušklíbl se Hoseok. "Udělal jsi snad něco, kvůli čemu by na tebe musel být naštvaný? Potom, co jsem viděl, bych řekl, že jo. Mně ale nic vysvětlovat nemusíš. A jestli o to stojí Taehyung... tím si fakt nejsem jistý vzhledem k tomu, že jsem s ním od včerejška, co se opět zavřel ve svém pokoji, nemluvil."

Hoseok mu to rozhodně nechtěl jakkoli ulehčit. Byl na něj totiž naštvaný taky.

Věděl, jak se na něj Taehyung spoléhal a on se na něj akorát vykašlal. A lidi s povahou, jakou má právě Taehyung, si tyhle věci berou až příliš moc k srdci. A taky si je pamatují. A dlouho nad nimi přemýšlejí.

"Tak já za ním zajdu."

"Nemyslím si, že je to zrovna ten nejlepší nápad, ale jak chceš."

"A co mám teda dělat?"

"Třeba trochu zapřemýšlet?"

Baekhyun se zamračil.

"O čem to mluvíš?"

"Nechci tě z ničeho podezřívat... no jen z principu mě zajímá, proč se zrovna ty kamarádíš s Taehyungem. Nemluvím teď o něm ve zlém, je jeden z mých nejlepších kamarádů a nedám na něj dopustit, ale už jen kvůli tomu, jak mi na něm záleží a jak moc dobře ho znám a vím, jaký je, se nemůžu ubránit myšlence, že ty a on jste vcelku rozporuplná kombinace. Opravdu se s ním kamarádíš pro to, kým je?"

"Jistě-."

"A kým tedy Taehyung je?"

Baekhyun na něj zůstal mlčky hledět a přehršel toho, co se odehrávalo v jeho hlavě, se snažil uskupit do smysluplného celku, protože takhle nebyl schopný jediného slova. A to se mu stávalo vážně jen málokdy.

Protože...

Co si to o něm Hoseok vůbec celou tu dobu myslí?

"Ani nevíš, za koho tě Taehyung považuje" Kroutil Hoseok hlavou.  "Ale jo... on si rád spoustu věcí ve svém okolí idealizuje. A možná je pro něj pak všechno mnohem jednodušší."