WHAT IS LIFE? | kth x bbh ✔

be positive

"Nemyslíš, že už to trochu přeháníš?"

Hoseok se rozhodl začít nastalou situaci řešit. Taehyung chodil po bytě s naštvaným výrazem, Baekhyun zase jako kdyby se měl rozbrečet. Snažil se to s Taehyungem urovnat, ale nijak se mu totiž to nedařilo.

"Nemyslím," odpověděl mu ale Taehyung. "Jsem naštvaný a naštvaný ještě budu."

Hoseok si povzdechl. "Proč musíš vždycky dělat takové scény?"

"Scény?" Pozdvihl Taehyung obočí. "Žádné scény bych nedělal, kdyby mě takhle neztrapnil."

"Děláš, jako kdyby jsi nevěděl, jaký je. Myslel to dobře."

"To je sice fajn, ale někdy je méně více."

"S tím nemůžu nesouhlasit, ale... vážně ho už třetí noc necháváš spát tady? Ne, že by tenhle gauč byl o něco horší než ten, co máš v pokoji, no jde o princip. Včera jsem ho slyšel, jak nejspíš mluví s mamkou. Myslím, že plánuje se vrátit domů."

"Cože?" zamumlal Taehyung. "Kvůli mně?"

"S největší pravděpodobností. Neslyšel jsem všechno. Tak se prosím konečně začni chovat normálně a přestaň ho ignorovat."

Taehyung věděl, že není dobrý nápad, aby se Baekhyun vracel domů. Ne po tom vše, co se stalo, ne po tom, co odešel z plaveckého týmu a bůh ví, zda o tom rodičům řekl, protože ani jeden z nich by z toho nebyl nadšený a vedlo by to jen k dalším problémům.

"Navíc... by ses měl zamyslet nad tím, jestli tě naštvalo víc to, že tě ztrapnil zrovna před ní, anebo to, že tě ztrapnil celkově."

"Jako kdybych chtěl nad tím ještě víc přemýšlet."

"Ach jo... hele, jestli se ti nelíbí, nemáš zájem, cokoli, tak jí to prostě řekni. Problém bude vyřešen. Anebo se seber a nezavírej před ní oči. Nemůžeš být pořád sám."

"Třeba mi to takhle vyhovuje," namítl.

"Jestli na mě zase zkusíš tu tvou výmluvu se sociální fóbií, tak to máš marné."

"Mám ji."

"Nemáš. Sociální fóbie vypadá úplně jinak. Ty jsi jen srab."

"I ty se mě snažíš naštvat? Nebo si to mám přebrat nějak jinak?"

"Přeber si to jak chceš, ale přestaň trápit Baekhyuna."

"Fajn. Tak já si s ním promluvím. Až se teda vrátí. Nevíš vůbec, kam šel?"

"Říkal něco o Chanyeolovi."

Aha?

Baekhyun se vrátil asi za hodinu od rozhovoru Taehyunga a Hoseoka. Nevypadal moc v pohodě a když zpozoroval, že s ním chce Taehyung mluvit, pokroutil hlavou. 

"Nemám sílu se hádat ještě s tebou," řekl.

"Hoseok mi řekl, že jsi byl s Chanyeolem. Co se stalo?"

"Co myslíš? Nemusíš se vůbec zajímat," odsekl Baekhyun. 

Ochutnat vlastní medicínu nebylo zrovna nejpříjemnější, ale Taehyung uznal, že si to zaslouží.

"Nechci se s tebou hádat," řekl proto. "Přemýšlel jsem a chtěl bych si s tebou v klidu promluvit o tom, co se stalo. Mrzí mě, jak jsem se k tobě zachoval, ale byl jsem opravdu naštvaný."

"A vážně jsi mě nemohl pustit ani do pokoje?" Zamračil se Baekhyun. 

"Jo, to bylo moc... Samozřejmě, že se můžeš vrátit k nám do pokoje. Yeontanovi docela chybíš. První noc skoro celou hodinu jenom kňučel."

Baekhyun se ušklíbl. "I tvůj pes má větší srdce než ty. Kde vůbec je?"

"Hoseok ho vzal ven."

"Um... Takže už se na mě nezlobíš?" zeptal se opatrně.

"Ještě mě to nepřešlo. Proč jsi se vůbec rozhodl se do toho motat?"

"Protože jsem si naivně myslel, že tě to nějak nakopne."

"To teda nakoplo, ale úplně ne směrem, kterým si chtěl. Vážně, nebylo by příště lepší se mě prostě zeptat, než začneš dělat blbosti?"

"A ty bys snad souhlasil?" Ušklíbl se Baekhyun. "Vlastně vůbec nechápu, proč to tak komplikuješ. Vždyť je hezká, chytrá, ráda píše... To se ti ani trochu nelíbí?"

"Kolikrát ti mám opakovat, že prostě nevím, co dělat?"

"Fakt jsem měl dojem, že jsi inteligentní..."

"Ty mi máš co říkat."

"To mám. Víš, možná jsi jen v háji z toho, že jsi potkal někoho, kdo se ti až moc podobá. Možná máš i dojem, že byste spolu byli jen jedna velká pohroma. Asi bys nesnesl, že by tě někdo zvládl uzemnit způsobem, jakým to děláš ty druhým. Roztomilý. Trochu. Ale dokud nic nezkusíš, nemůžeš si být ani ničím jistý. Proč si s ní jednoduše jednou nevyjdeš? Třeba si budete rozumět. Když ne, pak není co řešit."

"To nezvládnu."

"Proč ne?"

Taehyung jen kroutil hlavou.

"Měl jsi vůbec někdy holku?"

Na to Taehyung nemusel odpovídat, jeho červené tváře mluvily za vše.

"Aha. Tak tady máme ten problém." Baekhyun se pobaveně usmál. "Fajn, rada číslo jedna, rozhodně jí neříkej, že máš rád špenát na pizze."

"Budeš si ze mě dělat srandu?"

"Nemohl jsem si pomoct." Pokrčil Baekhyun rameny.

"Abys zase neskončil na gauči v obýváku."

"Za to pobavení mi to možná stojí."

"Víš, tohle mi fakt nijak nepomáhá. Neprosím se tě o žádné rady. Radši ani žádné nechci, všechny lidi okolo sebe spíš štveš, pokud sis nevšiml."

"To už jsem dneska někde slyšel. Každopádně to, jak moc ostatní štvu, jak otravný jsem a podobně, tak to teď není vůbec podstatné. Podstatný jsi ty a Chaerin, kterou jsem podle všeho taky urazil. To se ale vyřeší. Musíš prostě někde začít."

"S ničím jsem nesouhlasil," namítl Taehyung.

"Ale ani jsi nepopřel to, že by se ti nelíbila, když jsem se zeptal."

"Na tom nezáleží, protože jestli si nepamatuješ, řekla, že už nemá zájem."

"Ale má, jen dělá drahoty. S tím si nedělej starosti."

"Dělám si starosti s úplně jinými věcmi."

"Neboj, všechno máme pod kontrolou."

"Jo?" Pozdvihl Taehyung obočí. "Já si totiž myslím, že je to úplně naopak."

"No ták, snaž se být trochu pozitivní."

Jak může?

Jeho život mu momentálně přišel jako jeden velký stres a opravdu se obával toho, že nějaká ta pohroma ať už v jakékoli formě nakonec přece jen přijde a může se opíjet pozitivy jak jen bude chtít.