Příběh jsem psala hoooodně dávno, takže asi tam bude hodně chyb, tak se omlouvám předem :)
Bohatý hokejista.
Pouhá číšnice a pořád středoškolačka, která sama nemá moc peněz.
Hokejista jednou s kamarády zabloudí do restaurace kde pracuje a tam jí p...
Panebože, Panebože. Dnes je ten den. Dnes jdu ven se slavným hokejistou. To vůbec není možný. Proč zrovna já? Proč zrovna já jsem ho zaujala? Vždyť jsem jenom obyčejná holka, která nemá nic, vůbec nic.
Včera jsem se rozmýšlela že to asi zruším protože tohle je celé strašně divné ale nakonec jsem si řekla že by to mohlo být dobré. Vždyť já vlastně nemám skoro žádné kamarády. Mám jenom Zoe, pak holky z práce, jednu kamarádku která bydlí ve stejné budově jako já a to je asi všechno. Nikoho jiného nemám. Ale zase teď otázka. On by byl můj kamarád? Vždyť on je slavný. Všichni ho znají, má určitě strašně moc kamarádů a může mít určitě každou holkou na kterou si ukáže. Takže i na mě si jakoby ukázal? Ale hned říkám že s ním spát nebudu. Vždyť já jsem ještě panna. Nenechám se o to vzít jím.
Mému šéfovi v práci jsem řekla že že budu muset dnes přijít později kvůli tomu dětskému domovu abych se tam zeptala a pak budu muset ještě odejít dříve abych se vůbec stihla připravit. Takže šéf se jenom zasmál a dal mi volno i na další dva dny potom. Víkendy nepracuji jen občas a on mi dal volno ještě pondělí a úterý. Co víc si můžu přát.
No teď stojím před skříní a přemýšlím co si vezmu. Doufám že nepočítá s tím, že si vezmu nějaké kraťoučké šaty. To ani náhodou. Nechci vypadat jako děvka ale zase chci vypadat hezky a chci se cítit pohodlně. Prostě mu ukážu jaká sem takže si vezmu růžovou sukni a bílé tričko s potiskem. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné. Vzala jsem si kabelku, dala si tam všelijaké věci které potřebuji.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Justin už by tu měl být. Napsal mi zprávu že pro mě přijede tak jsem mu napsala adresu a už by tu měl teda být.
Podívala jsem se z okna a viděla tam nějaké pěkné, vyleštěné auto. To bude asi on.
Naposledy jsem se podívala do zrcadla a potom jsem šla pryč.
,,Ahoj" usmál se na mě Justin hned jak jsem vylezla z paneláku.,, Ahoj" pousmála jsem se.,, Sluší ti to" usmál se.,, Děkuju" nesměle jsem se usmála. Nějak si nepamatuji kdy naposledy mi nějaký kluk řekl že mi to sluší.
,,Tak nastupovat" Usmál se a otevřel mi dveře. Taky jsem se usmála a nastoupila.
,,Kam jedeme?" zeptala jsem se když Justin také nastoupil a rozjel se.
,,Někam tě vezmu" Usmál se a já přikývla.
Za takových 15 minut jsme dojeli na nějaký kopec.
,,Pojď" Usmál se a vystoupil. Také jsem vystoupila a hned jsem viděla krásný výhled na celé Toronto.
,,Wow to vůbec nevím že tady takový výhled je" řekla jsem s úsměvem. Byl to velký kopec a z toho bylo snad vidět úplně celé Toronto.
,,No jo já si umím najít dobrý místa" Usmál se a zavedl mě do takového altánku který tu byl.
,,Tak teď se můžeme poznat" Usmál se.,, Jo a co chceš vědět?",, Všechno" Usmál se znova.,, Říkám ti že můj život je hrozně nudný a nezajímavý" řekla jsem.,, Ale no tak určitě není" Usmál se. On má tak hezky úsměv.
Justin
,,Věř mi je nudně nezajímavý" uchechtla se.,, Víš ty co? Já začnu. Řeknu ti něco o sobě a pak ty jo?",, Tak dobře" přikývla a já teda začal.
,,Takže jmenuji se Justin Bieber. Je mi 21 let. Narodil jsem se 1.3.1994" řekl jsem a ona se zasmála. Hezky se směje.,, To si nemusel říkat",, Ale jo musel" mrkl jsem na ní.
,,No narodil jsem se v Stratfordu. Víš kde to je že? Je to malé kanadské městečko. Opravdu malé a tam jsem se narodil. Už od mala mám strašně rád hokej. Moji rodiče si začali všímat že mám rád sport když mi byli asi dva roky nebo nějak tak. Chtěl jsem strašně moc vidět nějaký hokejový zápas tak nakonec mě vzali na jeden zápas tady v Torontu. Byl to opravdu velký a úžasný zápas a já jsem potom pořád básnil o tom že taky jednou budu takový hokejista a chtěl jsem si zkusit brusle. No tak mě rodiče vzali na led. A já jsem začal bruslit. Nebo prostě jako kdyby jsem to uměl už od narození. Samozřejmě jsem občas padal ale jinak jsem to uměl ani nevím jak. A od té doby jsem strašně začal mít rád hokej. Přímo jsem to miloval. Na základce i na střední jsem ho hrál. Hrál jsem za nějaký tým ve Stratfordu. No a jednou s mým kamarádem který taky hraje hokej a je teď se mnou v týmu tak jsme jeli do Toronto. Bylo nám 16. Zaplatili jsme si led jen pro nás dva. Chtěli jsme si zkusit zabruslit a zahrát si hokej kde hraje náš oblíbený tým a to Toronto Maple leafs. A zrovna tam byl nějaký dobrý trenér. Viděl nás a nabídl nám že nás bude trénovat. Tak jsme se teda přestěhovali do Toronto i s rodiči. Oni nechtěli aby jsme v 16 byli sami v Torontu. Bydleli jsme tam teda a trenér nás učil. Jednou nám nějaký tým nabídl že si můžeme zahrát s nima na nějakém zápase a od té Doby si nás začali všímat lepší lidi. Nějací hokejisti, trenéři a tak. Hodněkrát jsme hráli nějaký zápasy v všelijakých týmech až nakonec jsme se strašně rychle dostali do televize a byli jsme novými hráči Toronta Maple leafs. Všichni mě najednou začali na ulici poznávat a tak. Chtěli ode mě podpis a chtěli se se mnou vyfotit a vlastně takhle začala moje kariéra. Hraju s nimi až do teď ale to asi víš a teď jsem náhradní kapitán. Náš kapitán na chvíli onemocněl tak jsem náhradní kapitán. No a to je asi všechno. Jinak mám teda dva sourozence. Jazzy té je 6 a Jaxona tomu je 4. Mám je strašně moc rád no a to je teda už všechno" Usmál jsem se.
,,Wow ty máš zajímavý život ale já ne",, Ale no tak Ellie. Prosím. Samozřejmě jestli nechceš říkat něco osobního tak nemusíš to je v pohodě. Řekni mi co chceš" řekl jsem.,, A mohla bych?",,Co?" nechápal jsem.,, No já mám vlastně jenom jednu kamarádku která ví o mě všechno a jinak ostatní kamarádi skoro nic o mě neví a tak jestli to nebudeš někde říkat tak ti klidně řeknu vše co se mi v životě stalo",, Jestli chceš tak budu moc rád" Usmál jsem se.,, A neboj se nic neřeknu"
,,Tak jo. No tak jmenuji se Elizabeth Hill. Ale skoro všem říkám ať mi říkají Ellie. Takže mi prosím říkej jen Ellie." řekla a já přikývl.
,,Je mi 18 let. Chodím na střední školu. Jsem teď v maturitním ročníku. Takže se učím skoro pořád. Někdy se učím i v práci.",, Proč pracuješ?",, No já jsem bydlela s rodiči. Moji rodiče jsou strašně noc bohatí. No a já jsem se s nima jednou strašně moc pohádala a prostě jsme se rozhádali. A já jsem se v 16 odstěhovala. Už jsem tam s nima nechtěla být. Nejdříve jsem bydlela u kamarádky. Změnila jsem školu protože jsem chodila na střední školu soukromou a to jsem si nemohla sama zaplatit. Prostě jsem s rodiči vůbec neměla žádný kontakt takže jsem vlastně se sama o sebe starala od 16. Ze svých peněz z účtu jsem si zaplatila byt. Bydlím tam až doteď. No a protože jsem si musela všechno sama platit tak jsem si našla tu práci ve které teď pracuji no. Učitelka se dozvěděla že vlastně bydlím sama tak proto jsem teď pořád zapsána v dětským domově ale vlastně se o sebe starám sama ale do 21 budu pořád zapsána pod dětským domovem no. A to je asi všechno",, Ty máš ale hodně zajímavý život. Tebe nemrzí že už se s rodiči nebavíš?",, Ne vůbec mě to nemrzí. Už je nikdy nechci vidět" řekla.,, Aha tak jo ale chci ti říct že kdyby si cokoliv potřebovala. Myslím peníze tak ti hned půjčím",, Ne to rozhodně nechci",, Kdyby si to opravdu nutně potřebovala tak mi určitě řekni" chytil jsem ji za ruku a ona se usmála a přikývla.,, Od teď jsme kamarádi jo?" usmál jsem se.,, Ano" taky se usmála.
