Já? Ne!

8.

,,Rosie, já vím že nespíš“ řekl a já si typla že s úšklebkem. Vydechla jsem a pomalu a zkoumavě jsem otevřela oči. ,,Ahoj“ řekl a zazubil se. Usmála jsem se, ale úsměv mě omrzel protože mě začal bolet horní ret. Prstem mi přejel po rtu a setřel mi krev.

,,Zase to teče“ zamumlal a podíval se na svůj prst co měl od krve. Ruku dal v pěst. ,,Jak ti je?“ zeptal se. ,,Bolí mě hlava“ zakňučela jsem a začala si pomalu sedat. ,,Ne! Lež“ přikázal mi a chytil mě za ramena. Položil mě zpět na postel.

,,Ale já musím do školy“ vykřikla jsem a chytla se za hlavu, strašně to bolelo. Připadala jsem si jako s kocovinou.

Né že bych ji někdy zažila.

,,Ne zůstaneš tady a já půjdu do školy a omluvím tě“ řekl a vstal. ,,Co? Ne!“ řekla jsem rázně. Ale on už odcházel. Vylezla jsem z postele. Na sobě jsem měla jen dlouhé tričko a spodní prádlo.

Jeho tričko

,,Co to kurva!? “ vykřikla jsem. Rychle jsem popadla svoje skiny a oblékla si je. Rychle jsem utíkala dolů po schodech. Na předposledním schodu jsem zakopla a padala. Bylo to jako zpomalený záběr.

Dylan se vynořil z rohu a utíkal ke mě. Asi půl metru nad zemí mě chytil. Oba dva jsme stejně spadli. On na zem a já na něj.