Šli jsme parkem, když se najednou zastavil. Stoupl si přede mě a koukl se mi do očí. Chytil mé ruce a propletl si je se svými.
,,Budeš se mnou chodit?“ zeptal se najednou. Začala jsem se smát. Jenže on měl stále kamenou tvář. ,,Vtip?“ řekla jsem. Zakroutil hlavou. ,,Ne tohle není vtip. Budeš se mnou chodit?“ zeptal se znovu a já se přestala smát.
,,A-ano“ zakoktala jsem. ,,Vážně?“ zeptal se zmateně. ,,Jo!“ řekla jsem. Usmál se a chytil mě okolo pasu. Své rty přitiskl na mé a začal mě jemně líbat.
+++
,,Mami, nebreč. Ježiš vždyť se jenom stěhuju a navíc je mi 20. Takže už bych měla být pryč“ zakňučela jsem.
,,Jo, ale budeš mi chybět. Budeš chybět mě, tátovi i dětem“ vzlykla. Objala jsem ji. Je mi zle z toho, že její slzy způsobuju já.
,,Mami, vždyť Mii je 16, takže mě tu zastoupí a Max je 12-tiletý puberťák, takže si myslím že tě bude štvát až dost“ zasmála jsem se, ale taky mi steklo pár slz po tváři.
,,Jo, ale i tak nám tu budeš scházet“ zašeptala. Ještě jednou jsem ji objala.
,,Mám vás moc ráda“ řekla jsem a postupně jsem objala všechny čtyři.
,,Tak jo. Ahoj“ řekla jsem a nastoupila do auta. Na místo spolujezdce. ,,Neboj lásko. Bude to v pořádku“ řekl a stiskl mi stehno. ,,Doufám“ šeptla jsem a naposledy se podívala na svůj teď už bývalý domov.
ČTEŠ
Já? Ne!
RomanceRosie Daniels je 16 let, je to normální holka. Prostě má normální život. Samozdřejmě jako skoro každá teenegerka je zamilovaná. Dylan Parker. Je 18 letý kluk. S Rosie se zná od vidění. Moc se samozdřejmě nebaví, jen se sem tam pozdraví. Rosie ho m...
