Já? Ne!

31.

Měsíc... Dva měsíce.....

A jsou prázdniny. Velké, letní prázdniny.

Co se za tu dobu stalo? Hm, nic moc.

Já jsem si léčila své zlomené srdíčko.

On si užíval s děvkama, ze školy.

Já jsem oslavila své 17 narozeniny v nemocnici. Protože jsem zkolabovala, přestala jsem kvůli němu jíst a prostě to takhle dopadlo.

Školu jsem zvládla i když jsem hodně zameškala a dostala jsem se do třeťáku.

On, podle toho co jsem slyšela, udělal maturitu a jeho otec ho vzal k sobě do firmy, kterou později zdědí. Až se prý trochu přiučí.

Já a moje bývalá parta jsme se rozhádali kvůli tomu že jsem u něj přespala. Prostě jsme se rozpadli a každý si žije svůj život. No spíš ti dva....

Ale mám novou partu, jsou lepší a mám je ráda. Lex a Coby. Je to lepší než když jsme dělali ty píčoviny co řekl Jim s Nialem. Teď jsme sami sebou.

+++

Na prázdniny jsme se domluvili že pojedeme my tři k jednomu jezeru kde jsme jako malý jezdívali s rodiči. Jen teď tam pojedeme sami.

Zrovna když jsem si balila věci na víkend u jezera, přiběhl můj bráška a řekl že tu někdo je. Usmála jsem se a pohladila ho po vlasech. Pak jsem šla dolů a došla ke dveřím.

Otevřela jsem je a můj dech se zastavil.

Byl tam on

Chtěla jsem zavřít dveře, ale dal tam nohu. ,,Rosie “ zakňučel když jsem tlačila na dveře. ,,Co je?!“ vykřikla jsem.

,,Jen ti nesu náramek, co jsi u mě nechala“ řekl a já pustila dveře. Otevřela jsem je a podívala se něj. V ruce držel můj náramek od táty. Jak jsem na něj mohla zapomenout?

,,Promiň že jsem ti ho nepřinesl hned, ale nevěděl jsem jestli ti ho poslat, nebo donést. No a tak jsem ti ho donesl“ řekl a podal mi ho a já si ho vzala.

,,Díky“ řekla jsem. ,,Tak...ahoj“ zamumlala jsem. Rychle jsem zavřela dveře a jen uslyšela tiché ,,Ahoj“. Odešla jsem nahoru a dál si balila věci.

Ach jo

Proč je ten svět tak nespravedlivý.