Já? Ne!

68.

Tak jo, přišel ten den kdy chci jít za Rosie. Mám že všeho toho blbý pocit. Co když mi neodpustí? Stejně se nevzdám, nenechám si ji jen tak nechat utéct. Na to ji až moc miluju.

Vyšel jsem z mého bytu a šel směr Rosie. Byl jsem extrémě nervozví.

Ani jsem se nenadál a už jsem stál před domem a zvonil jsem na zvonek. Za chvíli přišla ona a když mě spatřila tak se zarazila.

Chvíli tam tak stála a zrazu se rozeběhla pryč. Zaklapla za sebou dveře. Lekl jsem a chvíli tam nehybně stál.

Po chvíli jsem uslyšel ránu. Silnou ránu. ,,Auu!“ zakřičela Rosie. Lekl jsem se a hned na to jsem začal bouchat do dveří.

,,Rose otevři! Prosím!“ zakřičel jsem. Uslyšel jsem jen pláč a kňučení. Vykašlal jsem se na to a dveře jsem vykopl. Hned jsem uviděl Rose jak leží na schodech a drží se za břicho.

Jako by se ve mně něco zlomilo a já nemohl ani dýchat.

Všechno je to jen kvůli mně.

Jsem sráč!

Rychle jsem k ní doběhl a vzal jsem ji do náruče. ,,Sakra Rose, vnímej, prosím"řekl jsem. ,,Prosím Rose nenechávej mě tu" otevřela oči a chvíli se na mě dívala. Šel jsem s ní až k autu.

,,Rosie, Miluju tě"

Řekl jsem a otevřel jsem dveře od Jayového auta. Kupodivu ho měl odemčené. Položil jsem ji na sedačku a všiml jsem si že ztratila vědomí.

Sakra. Sakra. Ne!

Rychle jsem nasedl do auta, nastartoval jsem a vyjel jsem do nemocnice.

Nesmím ji ztratit!

20 hvězdiček pro další část