Já? Ne!

58.

Sebral jsem jí ten sešit jen tak ze srandy. Chtěl jsem vědět co tam má napsáno.

Jenže když jsem si to asi po třetí přečetl tak mi to došlo. Ona je se mnou těhotná.

Ona čeká moje dítě

Chápete to?

První reakce bylo štěstí, přeci jen je mi 23 let, a dítě jsem chtěl dostatečně dlouho. Ale žádná o toho malého drobečka nestála.

A navíc s Rosie, s tou kterou miluju? Nevím to jistě, ale asi ji miluju.

Druhá reakce. Je to v prdeli.

Celá tahle věc je úplně někde.

Nechci aby se Rosie ani tomu malému něco stalo. To bych si neodpustil.

Ale co mám dělat když mě otec vydírá? Nemůžu mu o tom nic říct, ale kdybych se snažil být s Rosie tak by to nedopadlo dobře. Ten psychopat by jí mohl ublížit. Nechápu jak může být můj otec.

,,Omluvte mě“ řekl jsem a odešel jsem pryč ze zasedačky. Za sebou jsem nechal nechápavé pohledy. Když jsem za sebou zavíral dveře tak jsem se podíval na Rose. Jemně jsem se usmál a odešel jsem.

Šel jsem rovnou do své kanceláře a sedl jsem si na židli. Otočil jsem se a sledoval výhled na New York.

Nejlepší bude když se okolo Rosie nebudu motat. Ale nechci ji nějak zranit. Prostě jí řeknu že to nejde.

Třeba že nejsem připravený. Že nejsem schopný být s ní.

Nechci aby nade mnou zavrhla.

I ten rozhovor musím rychle ukončit. Nebo by nás jen chvíli uviděl můj 'otec' a něco by jí udělal.

Už to není můj otec.

Vždyť to není normální.

Takhle se normální člověk nechová!

20 hvězdiček pro další část

Tak jo, sorry že nevyšla část. Ale nic nestíhám. Jsem že všeho už unavená.

Takže se předem omlouvám kdyby nevycházeli kapitoly.