10.

6.1K 244 8
                                    

Když jsem se vzpamatovala tak jsem si dala ruku na tvář. Začervenala jsem se. Dylan Parker mi dal pusuna líčko! Zapištěla jsem. Rozbolela z toho hlava.

Počkat, počkat, počkat! Já nemám jeho číslo!

Otočila jsem se a vyběhla schody k němu do pokoje. Přišla jsem tam a z nočního stolku jsem vzala svůj mobil. Lekla jsem se když jsem ho zapla.

Zapla jsem mobil a na odemykací stránce se mi objevila jeho fotka. Usmívá se na ní.

Musel to fotit včera když jsem byla mimo. Ale slušelo mu to. Usmála jsem se a odemčela jsem mobil. Na tapetě se mi zjevila zase jeho fotka. Ale ta fotka!

Omg!

Sice nevím jak to fotil, ale asi ten mobil někde opřel

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Sice nevím jak to fotil, ale asi ten mobil někde opřel. Tuhle tapetu si nikdy nesundám!

Zasmála jsem se a po chvíli mi cinkl mobil. Hned jsem otevřela zprávy a ukázalo se mi upozornění na zprávu od “Ten co mi zachránil život“

Jako vážně?!

Otevřela jsem zprávu.

,,Tak co, žiješ?“

,,Jo“

,,A líbí se ti tapeta?“

,,Ne“ samozdřejmě jsem to nemyslela vážně.

,, nejsem hezký?“ přišlo

,,Ne“

,,Zlomila jsi mi srdce“

,,Já to myslela v ironii“

,,Takže se ti líbím a máš ráda?“

,,Hm. Děkuju“

,,Za co?“

,,Za to že jsi mě nenechal tam na zemi“

,,To nic. Ale..  Dostanu odměnu?“

,,A co by jsi chtěl?“

,,Pusu

,,Co? Ne!“

,,Hej!“

,,Na co ti bude?“

,,Budu mít lepší den“

,,A na líčko bude stačit?“

,,Hmm"

,,Rosie, musím jít. Začala hodina. Pa💞“

,,Ahoj“

Odpovědi se mi už nedostalo.

Já? Ne! Kde žijí příběhy. Začni objevovat