Já? Ne!

7.

Zhluboka jsem se nadechla, pak vydechla. Do mého nosu udeřila vůně. Ucítila jsem vůni. Klučičí vůni. Otevřela jsem oči a podívala se do stropu. Pak jsem oči přemístila na bok a zjistila že nejsem u sebe v pokoji. Můj pokoj není celý černý a taky není tak velký!

Zvedla jsem hlavu ale pak ji znova položila když se mi potemělo před očima. Skrčila jsem čelo a cítila že tam něco mám. Prsty jsem po tom přejela a zjistila jsem že je to náplast.

Uslyšela jsem vrzání schodů. Položila jsem ruce zpět na peřinu a zavřela oči. Někdo otevřel dveře a vešel dovnitř. Zavřel za sebou. Nevěděla jsem to jistě, ale zřejmě šel k zrcadlu naproti postele. Otevřela jsem jedno oko a viděla holé záda, nějakého kluka. Na sobě měl tepláky a z nich mu trčeli Calvin Kleinky. Přišel mi povědomí, ale nedokázala jsem ho rozpoznat.

Začal si upravovat hnědé vlasy v zrcadle. Trochu se od něj vzdálil, ale furt se upravoval. Už jsem poznala kdo to je!

Dylan Parker

Doprdele
Doprdele
Doprdele

Zavřela jsem obě oči aby mě neviděl jak na něj koukám.

Před očim jsem ho furt měla, i když jsem měla zavřené oči. Byl tak hezký.

Přihmouřeně jsem otevřela oči a sledovala ho.

Otočil se do boku a ze stolu si vzal černé tričko. Oblékl si ho a já jsem pak zavřela raději oči.

Cítila jsem že šel k posteli. Trochu se podle stínu snížil, takže si zřejmě čupl.

Omlouvám se za neaktivitu. Těžký týden. 😞