Já? Ne!

55.

,,Ahoj“ řekla jsem s úsměvem. ,,Ahoj, tak co. Připravená?“ zeptal se Robert. Kývla jsem hlavou a zastrčila si ofinu za ucho.

,,Šéf téhle firmy je takový debil, ale byl bych rád kdyby nám ta spolupráce vyšla. Dalo by nám to postupek nahoru“ řekl a společně jsme vešli do haly velké budovy.

Robert se zastavil na recepci a začal tam flirtovat s nějakou blondýnkou. S úsměvem jsem nad ním pokroutila hlavou a čekala.

Co se od zjištění mého stavu stalo?

Takže já i miminko jsme úplně v pořádku a celé ty dny jsem proležela v měkoučké postýlce.

Uběhli 4 dny od mé kontroly. Domluvili jsme se s Lex že bych to měla říct Dylanovi. Ale nevěděla jsem jak. A on stejně nebyl v tu dobu ve městě.

Robert se vrátil se samolibým úsměvem. Taky jsem se usmála a společně jsme se vydali do výtahu.

Nastoupili jsme a byli jsme sami. Ve velkém výtahu. Nastalo trapné ticho.

,,Jsem těhotná“ vychrlila jsem rychle. ,,Co?“ vyjekl. ,,Ty jsi těhotná?“ zeptal se a chytil mě za ramena. ,,Jo“ podívala jsem se mu do očí. ,,Pane bože!“ vyjekl a stiskl mě v objetí.

Cinkl výtah a on mě pustil. ,, Gratuluju“ usmál se na mě a oba dva jsme vystoupili ven. ,,Díky“ řekla jsem a došli jsme k recepci.

,,Vy jste Robert?“ zeptala se nepříjemně černovláska a ani se na nás nepodívala.

,,Jo“ řekl Rob. ,, Ok tak 3 dveře vlevo. Pan Parker na vás už čeká“ počkat Parker. Kurva my jdeme k Parkerovi. Doufám že tam nebude Dylan.

Šli jsme k těm dveřím a Rob zaklepal. ,,Dále“ ozvalo se. Rob otevřel dveře a a pokynul mi ať vejdu dovnitř. Zhluboka jsem se nadechla a vešla dovnitř.

Samozdřejmě že za velkým stolem za kterým byl nádherný výhled seděl Dylan.

Když jsem ho uviděla, srdce mi štěstím poskočilo.

20 hvězdiček pro další část.