Já? Ne!

16.

Probudil mě telefon. Můj telefon.
Sundala jsem Dylanovi ruce z mého pasu a vstala.

Na jeho pracovním stole byl můj mobil. Vzala jsem ho do ruky a zjistila že mi volá mamka. Odešla jsem z pokoje abych nevzbudila Dylana a šla do kuchyně. Tam jsem hovor přijmula.

,,Rose, proboha! Kde jsi!?“ vyjekla máma hned ze začátku.
,,Ahoj, mami. Neboj jsem v pořádku “ řekla jsem v klidu. ,,Rose, proč nejsi doma a proč jsi nebyla ve škole?“ řekla smutně.

,,Mami víš jak jsem u toho kamaráda, tak jsem se ráno vzbudila a pak jsem nějak zakopla a spadla. Omdlela jsem. Odřela jsem si čelo, ale jsem v pořádku. A do školy mě Dylan nechtěl pustit“ zalhala jsem relativně v klidu. Já moc lhát neumím.

,,Vážně jsi v pořádku? “ zeptala se. ,,Jo neboj“ hlesla jsem. ,,A kdo je ten Dylan?“ zeptala se tajemně. Zasmála jsem se. ,,Pak ti to řeknu, neboj. Jen nevím kdy se vrátím. Docela se mi tu líbí“ uchechtla jsem se. Na konci telefonu se ozval mamčin smích.

,,Dobře, ale dej na sebe pozor. Miluju tě“ řekla. ,,Já vás taky, ahoj“ řekla jsem a típla to.

Mobil jsem položila na linku, vedle sebe a opřela se o ni. Zavřela jsem oči a chvíli vypla.

O něco později jsem uslyšela pohnutí nebo tak něco.