Já? Ne!

48.

Když jsme přiletěli do New Yorku, tak tam byla noc. Jenže všude okolo svítili světla a letiště bylo plné lidí. Hned jak jsme vysedli z letadla, tak nás připravené auto odvezlo k našemu hotelu ve středu města.

,,Takže tady budeme ubytováni 3 týdny, jo?" řekl Robert. ,,Hm, jak to bude?" zeptala jsem se unaveně. ,,Tak pojď, máš pokoj vedle mě. Tenhle týden máme volno. Takže můžeš dělat co chceš, jen kdybych něco potřeboval tak se ozvu" mrkl na mě a já protočila očima.

,,Jeli jsme sem o týden dřív, protože já tu mám rodinu a ty taky, takže jsem to spojil" zazubil se. ,,Děláš si srandu? Děkuji!" řekla jsem a dala mu pusu na tvář.

Usmál se a vedl mě dovnitř. Tam jsme se rozdělili a šli spát každý do svého pokoje.

Můj pokoj byl velký a laděný do šedé barvy s velkým výhledem ven, na město. Připomínalo mi to Dylanův byt.

Kdo ví co teď dělá. Určitě někde v klubu píchá nějakou umělou blondýnu.

Nebo spíš má nějakou u sebe doma.

Vybalila jsem si z kufru oblečení. Vzala jsem si čisté kalhotky a tričko. Pak jsme šla do koupelny a tam jsem se osprchovala.

Pak už jsem si jen lehla do velké manželské postele a unaveně jsem se na ní rozplácla. Během půl minuty jsem byla v limbu a spala jsem.

15 hvězdiček pro další část