Já? Ne!

27.

Další den jsem se probudila poměrně brzy. V 5 hodin ráno.
Dyl ležel vedle mě a spal. To je jasné ne?

Opatrně jsem sundala jeho ruku z mého pasu a vylezla z postele. Vyšla jsem z pokoje a šla dolů. Venku byla ještě tma a tak jsem si rosvítila světlo.

Došla jsem dolů, do kuchyně a všude pozhasínala. V kuchyni trochu svítili pouliční lampy a tak jsem tam viděla. Přešla jsem k lince a vyskočila na ni.

Jen tak jsem se nepřítomě koukala z okna a urovnávala si v hlavě myšlenky.

Nevěděla jsem co tu dělám, na tož abych věděla co je mezi mnou a mladým Parkerem.

Ani nevím jak, ale zrazu bylo půl 7 a venku už bylo světlo. Seskočila jsem z linky a šla nahoru do pokoje za Dylanem. Spal. Ležel na boku a pevně objímal
peřinu. Usmála jsem se nad tím a šla si lehnout za ním.

Hned pustil peřinu a přitáhl si mě k sobě. Hlavu položil přes mé rameno a levou nohu hodil přeze mě. Otočila jsem se na druhý bok, čelem k němu a taky přes něj hodila nohu. A objala ho kolem pasu.

Podívala jsem se na něj a viděla jak se jemně pousmál. Chvíli jsem ho sledovala a pak jsem ho jemně políbila na rty a zavřela oči. Po několika minutách jsem zase usnula. Takhle se mi spalo, více než dobře.

Pro další část 10 hvězdiček 😉