Já? Ne!

40.

,,Tak a teď půjdou svědci“ řekl někdo a já si stoupla ke dveřím. Nervózně jsem poklepávala nohou a nevěděla jsem co dělat.

Vedle sebe jsem ucítila pohyb. Věděla jsem že je to on. Cítila jsem jeho stále stejnou, osobitou vůni.

Jedním okem jsem se na něj podívala a všimla jsem si že mě sleduje. Byl pořád stejně hezký.

,,Tak! A teď“ řekl ten hlas/člověk a otevřeli se dveře. Vešli jsme oba dva dovnitř a šli uličkou dál až k oltáři.

Přišlo mi, jako bych ta nevěsta byla já

Měla jsem co dělat abych zahnala slzy.

Jayden stál u oltáře, kousek od Toma.

Proč šel vlastně Dylan vedle mě?! Neměl stát u Toma, jako jeho svědek?!

+++

,,Doufám že už s ním, nemusím strávit ani minutu!“ vyřkla jsem nyní paní Cooperové. ,,Ještě fotky. Chceme vás tam mít oba dva“ zamumlala a dál se cpala jídlem.

No jo. Těhotná....

Počkat! Cože?!

,,Co? Jaké fotky kurva“ sykla jsem.

,,Ještě se budeme fotit, ale vy s námi. Takže ještě klid nemáš“ zamumlala. ,,Že já jsem ho kdy poznala!“ vykřikla jsem potichu.

+++

,,Lásko? Můžu prosit o tanec?“ objevil se za mnou Jay. S úsměvem jsem se na něj otočila a kývla. Chytil mě za ruku a dovedl mě do prostřed parketu.

Za boky si mě k sobě přitáhl a já ho objala okolo krku. Dívali jsme se navzájem do očí.

Po chvíli jsme oba uhnuli a já se podívala bokem. Směrem na bar. Dylan tam seděl na židli s pohárkem nějakého alkoholu a bedlivě mě pozoroval.

12 hvězdiček pro další část