Já? Ne!

42.

Seděla jsem na balkoně, nikde nikdo. Jen já a moje flaška rumu. Jo začala jsem docela tvrdě, ale zatím to snáším.

Zadívala jsem se na jedno místo a přemýšlela. Zrazu semi normálně spustili slzy. Nevím proč, prostě jsem se rozbrečela.

Nevím kde byl Jay, ale přibližně před hodinou se vytratil a já jsem ho nemohla najít.

A tak tu teď sedím sama.

No tak asi tu nejsem sama.

Okolo mého pasu se omotali něčí ruce. Doufala jsem že to jsou Jaydenovi ruce a on nebyl ten co před chvílí odjel pryč s blondýnkou Nicki. V duchu jsem se v to modlila, ale ne.

Nebyly to Jayovi ruce.
Byly to Dylanovi ruce.

Otočila jsem se na něj s uslzenými tvářemi. A podívala jsem se mu hluboko do očí.

Po chvíli mě pustil a sedl si vedle mě. Rukou si mě přitáhl za pas víc k sobě. Hlavu jsem si opřela o jeho rameno. Bylo mi s ním hezky.

,,Co se stalo?“ zašeptal. Mykla jsem rameny. ,,Nevím. Asi před půl hodinou jsem 'asi' viděla Jaye jak jede pryč s blondýnou. Takže nevím co se děje. Ale pořádně mě to sere“ vzlykla jsem.

,,Neplač!“ řekl a přitáhl si mě víc k sobě. ,,Proč si mi to udělal, víš jak jsem trpěla?!“ zakřičela jsem mu do ramene.

5 hvězdiček pro další část