Já? Ne!

47.

Hned jak Jayden přišel domů, tak jsme si promluvili o tom že pojedu teda pryč. On řekl že stejně musí taky odjet, a nechtěl mě tu nechávat samotnou.

Jasně

Po našem asi 10 minutovém rozhovoru jsme si společně lehli do postele a krásně se k sobě tiskli. Bylo mi s ním dobře. Ale líp spíš s Dylanem.

+++

,,Dobře, máš všechno lásko?“ zeptal se. Bylo to až odporné jak se ke mně choval. Strašně se mi to hnusilo, tím jak říkal že mě miluje.

Oba jsme věděli, že jsme udělali chybu. Ale on stále dělal jako by se nic nestalo. A to mě sralo. Já to nedokázala.

A ještě lepší bylo jak se teď snažil, mě co nejrychleji vyprovodit. Dokonce mě napadlo že mě zase podvede. A upřímně? Je mi to jedno. Ale stále nevím proč. Možná že Dylana stále miluju.

,,Jo mám“ řekla jsem bez emocí a zapla si velký kufr. Pořád mi bylo špatně. Ale domů jsem chtěla. Potřebuju si od všeho odpočinout.

,,Tak jo“ povzdychl si. Vzal mi kufr, já si vzala věci do letadla a pak jsme oba dva vyšli z našeho bytu. Zamkla jsem a oba jsme sjeli výtahem dolů. V garáži jsme nastoupili do Jaydenového BMW a jeli na letiště.

+++

Na letišti jsme se rozloučili a já šla k Robertovi. Ten mě zavedl na létací plochu, kde na nás čekalo jeho soukromé letadlo. Nastoupili jsme a během půl hodiny jsme vyletěli.

10 hvězdiček pro další část

Lidi, moc vám děkuju za tu podporu, co mi tu dáváte. Ani nevíte jak si toho vážím. Vím psala jsem že si dám pauzu, ale prostě Wattpad mi přirostl k srdci a nemůžu se toho jen tak lehce vzdát.

Děkuji vám moc ❤