,,A ty? Máš nejaké sourozence?“ zeptala jsem se ho. ,,Hmm. Jednoho staršího bráchu. Ale když mi bylo 12 tak zmizel. Rodiče mi řekli že se odstěhoval protože se pohádali kvůli jeho škole. A nechtěl je poslouchat. Takže jsem ho neviděl 6 let“ řekl.
,,To je mi líto“ zašeptala jsem a pohladila ho po tváři. Zvedl hlavu a podíval se mi do očí. Usmála jsem se a on mi dal pusu. Já jsem to prohloubila v polibek.
Opatrně se ze mě zvedl a podepřel se rukama vedle mé hlavy. Usmála jsem se do polibku a odtáhla se.
Usmál se a celou svou vahou mě zalehl. ,,Ahrr. Jsi těžkej“ zavrčela jsem mu do krku a kousla ho. Tak že z toho vznikla malá modřinka.
Zamračil se a sedl si na mě obkročmo. Začal mě lechtat. ,,Aah n-nech mě!“ zakřičela jsem. Přestal a dal mi pusu. Pak se přisál na můj krk a začal mi tam dělat hromadu flíčku.
Pane bože to ničím nikdy nezakryju.
Nějakým způsobem jsme se přemístili do jeho pokoje. Leželi jsme vedle sebe a po chvíli objímání se ozval můj žaludek.
,,Tady má někdo hlad“ zasmál se Dylan. ,,Jo“ zakňučela jsem. ,,Ta něco uvaříme“ řekl a rychle vstal. Mě zvedl a vzal do náruče. ,,Pusť mě“ začala jsem se mu smýkat. Ale on mě pevně držel a nic to s ním nedělalo. Jen se zasmál.
Došel se mnou do kuchyně a posadil mě na linku. ,,Co uvaříme?“ zeptal se. ,,Mně je to jedno, ale mám hlad. Velkej. A moc se mi vařit nechce“ zakňučela jsem.
ČTEŠ
Já? Ne!
RomanceRosie Daniels je 16 let, je to normální holka. Prostě má normální život. Samozdřejmě jako skoro každá teenegerka je zamilovaná. Dylan Parker. Je 18 letý kluk. S Rosie se zná od vidění. Moc se samozdřejmě nebaví, jen se sem tam pozdraví. Rosie ho m...
