Já? Ne!

69.

Dojeli jsme před nemocnici a já hned vystoupil. Rosie byla stále v bezvědomí a já se bál nejvíce za svůj život, že ji ztratím.

Vytáhl jsem ji z auta a s ní v náruči jsem utíkal dovnitř nemocnice.

Hned jak jsem doběhl dovnitř ujal se Rosie jeden doktor. Rosie jsem donesl do ordinace a ten doktor se mě po cestě ptal co se stalo.

Když jsem ji položil tak mě hned vyhodili z ordinace. Nechtěl jsem, ale musel jsem.

Opřel jsem se o zeď a čekal jsem.

Během 5 minut se otevřely větší dveře a na lůžku vezli Rosie.

,,Kam ji vezete?“ vykřikl jsem. ,,A vy jste?“ zeptala se otráveně sestra. ,,Přítel“ zalhal jsem i kdybych si to tak přál.

,, Nemůžu vám toho moc říct, nejste rodinný příslušník. Ale vezeme ji na sál“. ,,Byla odloučena placenta, takže dítě je v nebezpečí. Musíme vaši přítelkyni operovat. Ale nebojte se, budeme dělat co budeme moct“ přerušil doktor tu otravnou sestru.
,,Děkuju“ řekl jsem a oni i s mojí Rosie odjeli.

+++

Seděl jsem v čekárně když najednou do místnosti kde odvezli asi před hodinou a půl Rosie, začali lítat doktoři a sestry.

Popadla mě panika. Něco se stalo.

Vstal jsem a chtěl jsem se dozvědět co se stalo. Jenže se mi nepovedlo nikoho zastavit. Vysral jsem se na to a dál jsem se utápěl ve strachu.

Ani ne do hodiny začali všichni ze sálu vycházet s neutrálním výrazem. Hned jak ze sálu vykročil doktor z příjmu tak jsem šel k němu.

,,Pane Parkere vaše přítelkyně.......“

Áno jsem svině.

Áno ukončila jsem to takhle.

Miluju vás.

PS: Blížíme se ke konci

Jak to dopadne?

😖

20 hvězdiček pro další část