52.

3.6K 208 10
                                    

Hned poté co jsem se trochu vzpamatovala z toho že jsem zjistila, že ve mně něco malinkatého roste. Jsem dostala panický záchvat.

,,Lex! Co budu s-sakra dělat?! Vždyť je to na-a 100% Dylanovo a-a co Ja-ay a doprdele “ koktala jsem. Lex mě silně zmáčkla v objetí. ,,Rosie, dýchej. Neboj všechno se vyřeší. A kdyby něco my ti s Tomasem pomůžeme“ řekla a pohladila mě po zádech. ,,Ne Tomasovi nic neříkej. On to řekne Dylanovi a-“ sekla jsem se. ,,Dobře“ povzdychla si.

,,Já mu to musím říct“ podívala jsem se jí do očí. Hned nato jsem se rozplakala. Co budu dělat?
,,Vždyť je otec a musí to vědět!“ řekla jsem.

,,Dobře, ale nejdřív si to musíš jít nechat potvrdit“ řekla. ,,Půjděš se mnou?“ zeptala jsem se. Kývla hlavou a já ji objala. ,,Děkuju“ šeptla jsem.

,,Zavolej si doktorce kdy má čas“ kývla jsem hlavou a vzala si mobil. Vytočila jsem číslona doktorku a domluvila se s ní na termín. Mohla pozítří v 7 ráno. Domluvili jsme se tedy tak a já potom hovor ukončila.

,,Může pozítří hned ráno“ řekla jsem Lex a ona kývla. ,,Dobře. Já mám takový pocit že mám pozítří taky kontrolu“ řekla a pohladila si jemně vypouklé bříško. Usmála jsem se a lehla si do postele, ona za mnou.

Dva debilní dny musím čekat než se dozvím jestli jsem těhotná.

15 hvězdiček pro další část

vím, teď kapitola o ničem 😖

Já? Ne! Kde žijí příběhy. Začni objevovat