Já? Ne!

70.

,, Pane Parkere vaše přítelkyně porodila zdravého chlapečka, sestřička vám ho za chvíli přinese ukázat. Ale slečna Rosie nám na sále dělala problémy. Hned po tom co porodila vašeho syna tak nám upadla do zástavy srdečního oběhu. Ale po krátké době resuscitace se nám povedlo ji přivést zpět. Nebojte se, už jsou oba dva v pořádku“ usmál se na mě doktor.

Se slzami v očích jsem mu poděkoval, a hned na to ze sálu vyšla sestra se světle modrým klubíčkem. S úsměvem mi podala malinké miminko a ukázala mi jak ho držet.

Díval jsem se na něj jako na svatý obrázek. Byl tak nádherný.

Nosík měl po Rose, taktéž i rtíky. Ale jinak byl celý já. Na hlavičce měl několik světlých vlásků. Oči měl modré, ale myslím že se ještě změní.

Kochal jsem se svým výtvorem. Byl tak nádherný. Nechápu jak jsme my dva s Rosie mohli stvořit něco tak krásného. I když ona Rosie je nádherná takže to má náš syn po ní.

Za chvíli přišla sestra a řekla že si malého ještě vezme, ale že Rosie vezmou už na pokoj.

Hned jak odešla i s malým tak ze sálu vyjeli dva muži s lůžkem na kterém spala Rose. Pohladil jsem ji po tváři a políbil ji na čelo. Pak ji odvezli a já šel prakticky s nimi.

Na pokoji ji připojili na monitor a odešli. Sedl jsem si k ní a chytil ji za ruku. Políbil jsem ji na ni a její ruku jsem si zapletl do mých vlasů. Byl to tak příjemný pocit.

Chvíli jsem ji pozoroval až když dovezli našeho syna. Vzal jsem si ho do náruče a sedl si k Rosie na postel.

Díval jsem se střídavě na oba dva. Mám takové štěstí že to není možné. Doufám že mi Rosie odpustí.

,,Miluju tě Rosie“

25 hvězdiček pro další část?

Tak kdo je rád?

Může se ještě něco zvrtnout?

Uvidíme!

Ily😍