Já? Ne!

53.

Ty 'dva' dny uběhli rychle. Sice jsem je proležela v posteli s kýblíkem zmrzliny. Dokonce jsem si zjišťovala jestli to neškodí miminku. A ne, neškodí.

Nevím co to do mě vjelo, ale začala jsem to brát vážně. Ještě to nemám ani potvrzené a už blázním.

Ráno jsem vstala na povel budíku. To se dlouho nestalo že používám budík. Ani do práce ne.

Vylezla jsem z postele a šla rovnou do koupelny. Vlezla jsem do sprchy a pustila na sebe příjemně teplou vodu.

Po příjemné sprše jsem vylezla a osušila se. Oblékla jsem se a namalovala se. Rozčesala jsem si vlasy a pak se šla nasnídat.

Zrovna když jsem dojídala tak zazvonil zvonek. Šla jsem otevřít Lex. Pozdravili jsme se a já si šla pro věci. Mobil, peněženka, klíče. Všechno jsem si to hodila do kabelky a obula jsem se. Pak jsme společně s Lex vyšli směr gynekologické oddělení.

Autem jsme přijeli před nemocnici a vystoupili jsme. Vešli jsme dovnitř a hned výtahem vyjeli do 3.patra. Celou cestu jsem klepala nohou, byla jsem extrémně nervózní.

Lex mě uklidňovala, ale moc to nepomáhalo. Přijeli jsme do patra a vystoupili. Přišli jsme do čekárny a sedli si. Seděla tam jen jedna slečna. Takže to bylo v pohodě.

Po půl hodině se čekárna přeplnila, ať už těhotnými ženami. Nebo ženami jdoucí na normální prohlídku.

Bála jsem se že tu budu čekat dlouho, ale za chvíli si mě zavolala sestřička. Obě s Lex jsme si stoupli a šli do ordinace.

První šla Lex, na normální těhotenskou kontrolu, protože já jsem se potřebovala uklidnit.

S Lex a miminkem bylo vše v pořádku, a pak jsem šla na řadu já.

15 hvězdiček pro další část

Zase o ničem, ale napínavá ❤