Failing Dance With My Life [POZASTAVENO,KOREKCE]

Kapitola 27.

Hned, co jsme se dohodli, že zítra odlétáme, všichni šli domů.. Až na mě, já šla do kavárny.. Za Lucasem.. Potřebovala jsem vysvětlit, proč to dělal a jestli je to vůbec pravda.. Vždycky to byl ten kámoš před kterýho jsem se mohla napromenádovat ve spodném prádle a nepřišlo mi to divné, nebo trapné.. Že by to jen hrál, že je gay? Že by mu to stálo za to, kvůli mě? Nehápu ho, a je mi z toho všeho upřímě špatně, ale musím s ním mluvit.. Nutně.. 

Vešla jsem do kavárny, ve které jsme se měli sejít a sedla si do boxu co nejdál od všech ostatních.. Vyndala jsem mobil a chtěla už napsat Lucasovi, kde je, když v tom se za mnou ozvalo rozklepané "Ahoj".. Otočila jsem se a spatřila Lucase, jak si žmoulá spodek mikiny... "Ahoj" odpověděla jsem znechuceně.. Mlčky si přisedl naproti mě a já mu konečně vzhlédla do očí.. Už to pro mě nebyli ty šťastné, vtipné "gay" oči, co mě vždy vyslechly, pochopily a pomohly.. Byli to oči plné lží, naivity a možná i zoufalství.. "Tak.. Ja se máš?" vydechl po chvíli, aby překazil to trapné ticho a napětí, které už asi nikdy nevyvrátí.. Zároveň udělal snad ten nejvíce falešnej obličej, co jsem snad v životě ještě nevyděla.. "Děláš si ze mě srandu, že jo?" odpověděla jsem sarkasticky.. "Ne, proč?" odpověděl klidně.. A párkrát zamrkal.. Měla jsem takovou chuť mu jednu praštit, aby si konečně uvědomil, co udělal, co má na svědomí a jak mi zkazil život, ale nešlo to.. Nedokázala bych člověku, kterého znám celý život, a je, teda spíš byl, udělat něco takového.. Taková já nejsem.. Jen jsem v klidu vydechla a začala.. "Takže, teď budeš dělat, jako kdyby se nikdy nic nestalo? Jako by jsi všechno, co pro mě něco znamenalo nezničil svojí naivitou?" odsekla jsem a pozvedla obočí.. "O čem to mluvíš?" zeptal se, jak kdyby vše zapoměl.. "Tak Lucasi, buď teď budeš mluvit vážně, nebo odcházím.." řekla jsem podrážděně a chytla svou kabelku za boutko.. "Noro, Noro.. Zapomínáš, že tě znám celý život, a tak tě mám zcela prokouklou, neodejdeš, dokud se něco nedozvíš a já se ti neomluvím.. Neodejdeš, pokud ti na to blbečkovi aspoň trochu záleží.. " řekl a zasmál se.. Tiše, krátce.. Ale za to velmi sarkasticky, bezbolestně a zlostně.. Ale něco na tom bylo.. Měl pravdu, zná mě, má mě přečtenou.. Upustila jsem svou kabelku a povzdechla si.. "Lucasi, co za tímhle hledáš?" zeptala jsem se frustrovaně.. "Nic.. Jen mi dej šanci a neleť za ním.. Já jsem lepší, dám ti vše na o si vzpomeneš.. To on asi těžko, když mu chcípne matka a bude mít na krku svého bratříčka, který je stejny kretén, jak on.." odpověděl.. Zase zlostně a bezbolestně.. Za to mě od toho bolel každá jeho pohled přímo do mýh očí, jak by je propaloval.. "Počkej..Jak víš, že jedu za Camem a umírá mu máma?!" vykřikla jsem.."Ty jsi zapoměla, jak dobrý jsem na techniku? Mám tvůj telefon jako knížku, vím všechno.." řekl slizce a mrkl na mě.. "Jsi tak nechutnej! Nenávidím tě! Přehnal jsi to.. Zklamal jsi mě.. " sykla jsem a vstala.. "Neodejdeš" uchechtl se.. "Sleduj" odpověděla jsem a udělala na něj snad ten nejvíc sladký a falešný úsměv, že jsem si v tu chvíli myslela, že ho umím lépe, jak silikonka.. Musela jsem se zašklebit, jen při vzpomínce na ní a její vtíravé a bolestné kecy.. Docela by se k Lucasovi hodila, nedivím se, že mu pomáhala.. 

Vyšla jsem z kavárny a něco mě prudce chytlo za ruku a táhlo k autu.. Lucas.. Lucasi, dej mi pokoj!" začala jsem pokřikovat.. "Ty nikam neodletíš, je ti to jasný?! Budeš tu semnou a budeš mě milovat! Budeš jen moje!" začal řvát.. Začala jsem brečet, už jsem to prostě neudržela. "Nech mě být! Co to s tebou je!! Takový jsi nikdy nebyl!" zavzlykala jsem.. "Víš, jakýt o je, když se několik let díváš na holku, co miluješ s tím, že si ani nemůžeš sáhnout, protože si myslí, že jsi gay? Noro, probuď se!" vykřikl.. "Jsi úchyl.." odfrkla jsem si a otřela si slzy.. "A ty jsi jenom moje.." odpověděl slizce a vtáhl mě na sedadlo v jeho autě... Začala jsem křičet různé nadávky a snažila se otevřít dveře, ož bylo marné, protože mě Lucas zamkl.. Nasedl z druhé strany a nastartoval.. "Co si myslíš, že děláš?!" začala jsem řvát.. "Odvážím tě do tvého nového domova, kde tě hned před dvěřmi ohnu.." řekl a olízl si ret.. Nechápala jsem, kde se to v něm vzalo.. Naháněl mi strach.. Rychle jsem vytáhla telefon a vytočila Ley číslo.. Chvíli to tiše zvonilo, ale jakmile to zvedla, uslyšel to Lucas a telefon mi vytrhl z ruky.. "Noro?" ozvalo se z telefonu.. "Leo!! Lucas m unesl, prosím, pomoc!" zakřičela jsem směrem k telefonu, ale nevím, jestli to bylo k něčemu platné, protože než jsem to dořekla, telefon ležel roztřísklej na několik kousků na silnii za námi, který se kažýdou sekundou oddaloval.. 

Náhle začal zvonit telefon Lucasovi.. Otráveně telefon vyndal z kapsy a na obrazovce se objevilo Ley číslo s fotkou a nápisem.. Rozuměla mi.. Chtěla jsem si zatleskat, jenže to by mě asiLuas zabil, tak jsem si zatleskala aspoň v duchu.. Lucas hovor zamítl a vypl si zvuky.. "Tak a teď už nás nebude nikdo otravovat" řekl po chvíli a dal svou dlaň na mé stehno.. Rychle jsem sebou škubla a ruku odstrčila pryč.. "Tak teď jsi nedostupná? Pamatuj, že mám pořád přístup na tvlj mobil, což znamenají i fotky, kde se ptáš Kate, jaký spodní prádlo je lepší.. Stačí mi pár kliknutí a vidí to celá škola, zlato" dopověděl a zkousl si ret.. "Nenávidím tě.. To mě jako vydíráš? Děláš si ze mě už kurva prdel? Co se to s tebou stalo?! Takhole tě nikdy milovat nebudu.. Teda to nebudu ani tak.. Víš proč? Protože miluju někoho jíného, který si nemusel získávat mou pozornost tím, že si hraje na gaye, dostává se mi do telefonu, díky čemuž si pak dělá své potřeby nad mými fotkami a následně mě vydírá, že je vyvšsí po škole.. Jen abys vědět, pak si na nih nebudeš už mot honit jen ty.. A mimochodem-".. "Tak dost!" vykřikl a praštil do volantu.. "Drž hubu!!" vykřikl znova.. "Je to Cameron!" vykřikla jsem na oplátku já a následně ucítila silný náraz do mé hlavy, a pak už jsem se jen utápěla ve svých snech, kde mě děsil Lucas a chránil Cameron na koni.. Ne bílém, ale černém.. Ten je hezčí..