Failing Dance With My Life [POZASTAVENO,KOREKCE]

Kapitola 31.

"Camerone, dost! Slyšíš mě?!" křičela jsem.. "Noro, pojď odsud, Lucas si to zaslouží" zašeptala Lea.. "Ne, to ne" Nezaslouží si to! Vy to nechápete!" křičela jsem a začala brečet.. Nýhle mě Lea s Kate chytli za obě ruce a táhli pryč. Už jsme byli u dveří, když jsem se jim vysmekla. Okamžitě jsem se rozeběhla k Lucasovi a Camovi.

"Camerone, nech toho!" začala jsem s ním třást. Náhle přestal a vzhlédl ke mě. V okamžiku byl u mě a pevně mě držel v náručí. Začala jsem brečet, ta mi chyběl.

"Noro, já- já se omlouvám. Kdybych věděl, co se stane nikam bych neodjel. Mo-moc mě to mrzí" začal koktat. Přitáhla jsem si ho ještě blíž a on mě stiskl ještě pevněji. 

"Nic se nestalo. Nemohl jsi to vědět a Lucas za to nemůže" odpověděla jsem a koukla na místo, kde měl být Lucas.

"Lucasi? Kde jsi!" zakřičela jsem a rozeběhla se před dům. Byl tam a akorát startoval auto. Ryhle jsem přiběhla k autu a otevřela dveře.

"Luku?! Co to děláš?" vyštěkla jsem na něj a on vzdychl.

"Noro, já- já takhle nemůžu, udělal jsem strašnou věc. Já- já zmizím a už mě nikdy neuvidíte, ty mě nikdy neuvidíš. Opravdu mě to mrzí." zavzlykal a už chtěl zavřít dveře. 

"Ale víš, že nemusíš! Zůstaň tu, vysvětlí se to. Bude to v pořádku." vzdykla jsem na oplátku já. 

"Sbohem, miluju tě Noro." odpověděl a rozjížděl se. Rychle jsem zabouchla dveře a jen tak tam stála a koukala na vzdalující se auto, ve kterém byl člověk, který byl jako můj bratr. Co se to sakra stalo?

"Nu?" uslyšela jsem za sebou. Ohlédla jsem se a stál tam Cameron. Vběhla jsem mu do náruče a rozbrečela se. On se taky rozbrečel, což jsem u něj ještě nikdy neviděla. 

xxx

"Takže byl v depresích." odpověděla Kate, když jsem jim vše vysvětlila. Právě jsme všichni seděli u mě na zahradě a měli udělaný táborák. 

"Jo. Proč jsme si toho nikdy nevšimli?" dala jsem si ubličej do dlaní. Byla jsem tak smutná z toho, že už ho nikdy neuvidím. Nikdy.

"Tak vám nesu ty Masrhmallow!" uslyšela jsem za sebou svou tetu. 

"Díky teto" usmála jsem se na ní a vzala jí misku s marshmallow. Všichni jsme si nějaké napíchli na klacík a začali opékat. 

"Co bude teď?" ozval se Thomas a my všichni k němu vzhlédli. Byl zamračený, jako všichni ostatoní, včetně mě. Nevěděla jsem co dělat, nevěděli jsme to nikdo. Možná si teď říkáte, jak jsme pošetilý a že se nic nestalo, ale stalo. Přišli jsme o nejbližšího přítele. Cítila jsem se jakoby umřel. Jako bych ho už nikdy nemohla vidět, obejmout, zasmát se jeho trapným vtipům, ani nic podobného. Ale nezhorší bylo, že už jsem ho nemohla vidět tak, jako dřív. Už to pro mě nebyl ten člověk, o byl před týdnem. Byl to někdo uplně jiný a to mě trápilo. Jak se lidé mění, jak to vůbec dokážou? Jak dokážou zapomenout na všechny zážity s určitým člověkem, Jak je dokážou jen tak hodit za hlavu a dělat, že nic z toho nikdy nestalo. Jak.

"Přijede Andrey, budou prázdniny. Léto, 4 rok na střední" odpovídala Kate. Ale sama věděla, že to není správná odpověď, že to nebyla otázka na tohle téma. 

"Už jen rok." zopakovala jsem a pohlédla na všechny páry očí, které ke mě s lítostí vzhlédly. Bylo to strašně smutné. Příští rok se s touhle partou budu loučit. Co já vím, třeba ani nebudu s Camem, třeba to bylo všechno zbytečný, třeba je to jen puberťácká láska, která dlouho nevydrží. Už jen to pomyšlení, že nebudu s Camem, mě osláblo.

"Musíme si tenhle rok pořádně užít" ujala se slova protentokrát Lea. 

"Máš pravdu" řekl Connor. Thomas přikývl a my ostatní taky. 

"Musím letět za mamkou." zvedl hlavu od svých bot Cameron a koukl mi do očí. "Nestěla bys...Nechtěla bys letět semnou?" zeptal se mě roztřeseně a podrbal se na zátylku. 

"Jako já?" ukázala jsem na sebe a vykulila oči. Všichni se uchechtli.

"Ne, můj pes" odpověděl Cameron a zahýbal hlavou ze strany na stranu.

"Ale ty psa nemáš" pozvedla jsem obočí. "Právě" usmál se. 

"Jo, poletím" řekal jsem po chvíli. Jen se na mě podíval s otevřenou pusou a protentokrát jsem se uchechtla já.

"Fakt?!" vyprskl najednou. Jen jsem zakývala hlavou a v tu ránu byl u mě. Silně mě objal a já mu to opětovala. 

"Já vás miluju!" řekla Lea a uculila se při pohledu na náš. 

"Leo!" vyštěkla jsem, ale musela se usmát. Byli jsme s Cameronem opravdu neobvyklý pár. A to se mi líbilo. 

Taaaak, po dlouhatánsý době zase nová kapča! Blížíme se ke konci dámy a pánové! Nějaký hezký komentář nebo hlas? Já vím, jsem zoufalá :D doufám, že se vám kapča líbila.

 Vaše -free-   <3