"Co ty tu děláš?" řekla jsem podrážděně a pozvedla obočí.
"Chtěl jsem tě víc poznat." kmytl rameny a zahleděl se na rozestlanou postel, díky Camovi.
"Kde je Cameron?" pozvedla jsem obočí.
"Koho to zajímá?" uchechtl se.
"Mě. A tebe by mělo taky, jste nejlepší přátelé." zašklebila jsem se. Něco mi na něm nehraje.
"Možná z jeho pohledu." přiblížil se o krok ke mně.
"Jak to myslíš?" o krok jsem ustoupila dozadu, kde jsem narazila na konferenční stolek. Uchechtl sem.
"Přebral mi holku, proč mu to neoplatit?" usmál se a rozhodil rukama. Nesnáším aroganci. Jen jsem pozvedla obočí. Že by myslel mě? vždyť to nejde, známe se sotva den.
"Ne, nemyslím tebe. Myslím Maliu."
"Maliu? To je ta holka, co- Ta co zemřela." byl těsně u mého obličeje.
Chtěl říct něco dalšího, když v tom se ozval Cameron za dveřmi. "Nashi? Kde jsi?" zakřičel. Nash sa rychle ohlédl zpět na mě.
"Jestli mu jen něco cekneš, nedopadne to dobře jen pro tebe ale i pro něj. Ještě si popovídáme Noro." mrkl na mě. Jak je možné, že může tak rychle měnit nálady? Jak může někdo tak falešný vůbec existovat?
"Tady!" zakřičel Nash směrem ke dveřím, ve kterých se během pár minut objevil Cam v celé své kráse.
"Co tu provádíte?" uchechtl se a porozhlédl se po pokoji. "Sami" zarazil se.
"Ale, s Norou jsem si ještě nestačil pokecat." mávl rukou a usmál se. Otočil se na mě a mrkl. Jak je to vůbec možné? Kvůli holce být takový ke svému kamarádovi? Ještě jednou se fakt musím zeptat, jak může být někdo tak falešný?
Nash se na mě náhle zamračil, když viděl, že nic neříkám. Chtěla jsem už konečně něco říct, ale věděla jsem, že cokoliv bych právě vypustila z pusy, mělo by to špatné následky, a tak jsem se jen pokusila o úsměv a kývla na Camerona.
"Tak pěknou noc přeji" ujal se znovu slova Nash a zakmytal obočím.
"Hovado" uchechtl se Cameron a pleskl Nashovi po hlavě, když se snažil odejít a prošel okolo Camerona.
"Tak dobrou Came." otočil se ještě ve dveřích a udělal takovej ten vojenskej tah rukou u hlavy. Poté se podíval na mne. "Noro" usmál se. Viděla jsem v tom tu zlomyslnost, tu touhu po pomstě. Jen jsem polkla. Kývla a můj pohled spadl dolů na podlahu. Dveře se zaklapli a mě pohltily myšlenky.
Co teď? Co budu jen dělat? Proč já? Proč se tohle musí stát v dobu, kdy mám ležet s Camem v posteli a říkat si, že je všechno zase po dlouhé době v pořádku, jak má být, na své místě? Proč se tohle musí dít zrovna mě a Camovi? On už si nic takovýho nezaslouží. Jemu se už nesmí stát nic zlého, nikdy.
"Nuu?" zamával mi před obličejem Cameron a měl na obličei pobavený úšklebek.
"Hm?" odbila jsem ho a dál hleděla na podlahu.
"Hele Nuu." zarazil se. "Jsi v pohodě? Zlato?" chytl mě za paže. Vzhlédla jsem k němu obličej a viděla v jeho obličeji starost, takovou kterou jsem ještě nikdy neviděla. Co to znamená? Že má starost? O mě? Lásku ke mě? Opravdovou lásku?
"Hele neudělal ti něco Nash, že ne?" zpevnil stisk a mě se zarazil dech. Jak to myslí? On to ví? Udělala jsem na něj nechápavý výraz, že nechápu, jak to myslí.
"Víš" odmlčel se. Pustil mé paže a sedl si na kraj postele. Cítila jsem se najednou tak sama. Zopakovala jsem to, co udělal on, a sedla si vedle něj.
"Víš, mezi mnou a Nashem se dřív něco stalo, kvůli tý holce, co zemřela. Víš-" zarazil se. Povzdychl si.
"Víš co, neřeš to." dal si obličej do dlaní. Viděla jsem na něm, že ho to trápí, že mi to chce říct, ale bojí se. Bojí se mojí reakce. Chytla jsem ho za jednu ruku a pevně jí stiskla oběma rukama.
"Mluv." popostrčila jsem ho.
Hlasitě vydech a začal. "Víš, Nash s ní chodil dlouhou dobu. On- on jí vážně miloval. Ale to já taky, a tak jsme se s Maliou po čase hodně sblížili, Nash si toho všiml a když se s ním rozešla, hned vědět proč. Strašně jsme se pohádali, opravdu, opravdu moc. Jak on mě, tak já jemu jsem řekl spoustu slov, za který se do teď stydím a zevnitř mě zzřírají. To co mi řekl těsně před koncem naší hádky rvačkou, mě dostalo nejvíc. Noro, mohlo by tě to ohrozit. Noro, on mi řekl, že když se s Malií rozejdu a najdu si jinou holku, udělá mi ze života peklo." rozvzlykal se. Chytla jsem ho ještě pevněji.
"Sice se už bavíme a za všechno jsme se omluvili, ale kdybych se ho nezeptal, jestli tohle bere taky zpět, ani by se o tom nezmínil. Noro, já ho znám od mala. I když je to můj nejlepší kamarád, je krutý. Má to po svém otci. Prostě mu v tom nemůžu věřit, prostě to nejde. Co- co když ti něco udělá? A nebo hůř, co když se do něj zamiluješ? Co když mě opustíš?" začal brečet na novo. Sklopil hlavu a vysmekl svou ruku z mého sevření. Slzy mi začali zalévat tváře. Chytla jsem ho za tváře a otočila směrem ke mě. Zahleděl se mi do očí. Ty jeho byli plné smutku, bolesti, starosti. Nikdo, jako je Nash to nemůže prostě zkazit. Nikdo.
"Camerone, poslouchej mě. Nikdy jsem nikoho nemilovala natolik, jako tebe, rozumíš? Ty jsi to, co miluji ze všeho nejvíc. Miluji tebe. Jenom tebe, nikdy nebudu milovat někoho jiného. Byla jsem tu předtím, jsem tu teď a budu tu s tebou ještě dlouho. Budu s tebou napořád, nikdy tě neopustím, slyšíš?" sklopil opět pohled.
"Camerone, nikdy tě už nenechám samotného, nikdy už nebudeš sám, posloucháš mě?" otočila jsem mu hlavu zpět směrem ke mě. "Nikdy" pohladila jsem ho po tváři, a tak jsem na palci ucítila slzu. Viděla jsem ho už někdy vůbec brečet?
Neodpovídal, jen koukal, jako kdyby byl mimo realitu. Čekala jsem. Čekala jsem na jediný pohyb ústy, pohledem. Čímkoliv. Čekala jsem na jeho hlas, ktereý říká, že tomu rozumí, a že mě taky nikdy neopustí, ale nic z toho se nestalo. Nic jsem neslyšela.
"Camerone, řekni sakra už něco! Camerone řekni-" v tom mě zarazil. Ne slovy, ani rukou přes pusu. Zarazil mě dlouhým a vášnivým polibkem, který měl větší cenu, než tisíce slov o porozumění. Zamotala jsem ruce do jeho vůasů a on mě chytl pod uchem. Začali jsme se vášnivě líbat a on mě položil na postel. Odtrhli jsme se od sebe a já mu zajela pod tričko. Cítila jsem, že je pravý čas.
"Opravdu? Opravdu to chceš?" zeptal se opatrně a já kývla.
"Miluji tě, Noro Willsonová" zašeptal.
"Miluji tě, Camerone Chrisi" zašeptala jsem nazpět.
Vrhl se na mé rty. Bylo to tu. Poprvé.
ČTEŠ
Failing Dance With My Life [POZASTAVENO,KOREKCE]
RomanceNora je 17-léta středoškolačka, která si žije život po svém, je to prostě problémová holka. Matka jí zemřela, když jí bylo 5 let. To co jí poté provedl její otec, mu nedokázala odpustit. Žije se svou tetou Elizabeth, která musí snášet všechny její p...