Failing Dance With My Life [POZASTAVENO,KOREKCE]

Kapitola 33.

Zastavovali jsme před domem, který nejspíš patřil Cameronovo mamce. Byla jsem tak nervózní z setkání s ní? Co když nezapůsobým? Co když mě nebude mít ráda a řekne to Cameronovi? Co když si to Cameron kvůli své matce rozmyslí a opustí mě? Co když-

"Nu? Jsi v pohodě?" dneska to už slyším po druhé. Asi jsem se zase zamyslela. 

"Jo, jasně." vzpamatovala jsem se a usmála se na něj.

"Tak pojď. Mamka tu není, je v-" umlčel se, nedokázal to říct. Bylo mi ho tak líto, nejhorší bylo, že jsem ten pocit znala. Úplně přesně, ještě teď ve mně byl. Byl ve mě pořád. Vždy a navždy.

"Já vim Came." chytla jsem ho pevně za ruku a on se uvolnil. "Zvládneš to, my to zvládneme." pokračovala jsem.

"My." zopakoval po mě. "My" vydechl ještě jednou a na obličeji se mu pohrával malý úsměv. Usmála jsem se taky, protože jsem ho jedním slovem doázala aspoň na chvíli rozptýlit, aby se usmál, i když byl v tak komplikované situaci. ¨

"Tak pojď" řekl po chvíli, odemkl a vtáhl mě dovnitř. Najednou se mi zrodil pohled na krásně zařízenou předsíň do tmavě hnědé barvy. Sundali jsme si boty a dali je do botníku. Opět mě chytl za ruku a společně jsme šli s kufry do další místnosti, což byl nejspíš obývák a šli směrem ke schodům, které vedli nahoru. Ukízal mi ruou, abych šla první a vzal mi kufr.

"Pomohla bych ti-" 

"Pššst" umlčel mě. Udělala jsem neutrální výraz a šla nahoru. Když došel i Cam, vzala jsem si od něj zpět kufr.

"Já bych ho vzal-"

"Ticho buď, děláš, jako bych byla tvoje malá 10-ti letá holčička." ufrkla jsem si, ale pak se usmála. 

"Zopakuješ to?"

"Co přesně?" 

"Čí, že jsi?"

"Tvoje?"

"Moje" zasnil se. "Tak jdeme" pokračoval a vešel do druhýh dveří. Šla jsem hned za ním a uviděla nejspíš jeho pokoj. Byl sladěný do černé, modré a bílé barvy. Byl to hezký pohled. Dokone měl uklizeno. 

"Já vím, na mě čisto, co?" uchechtl se, když uviděl můj pohled, který se snažil v pokoji najít aspoň jednu nedokonalost, která by naznačovala, že ten pokoj patřil opravdu Cameronovi.

"To jo." uchechtla jsem se taky. 

Začali jsme vybalovat věci, když jsem uslyšela, jak si někdo lehl na postel. Kdo jiný, než Cameron. Otočila jsem se a jeho oči se setkali s mými.

"Pojď sem" řekl a poplácal na místo vedle sebe. Jako poslušný pejsem jsem se zvedla a rozeběhla se, skočila do postele a všechny polštáře se rozletěli do stran. 

"Ale no tak." zaskučel, když to uviděl. "Vypadá to, jako by jsme něco dělali, alejak vidím, stačí, když skočíš do postele." zasmál se. 

"Camerone." udfrkla jsem a hodila mu polštář do obličeje.

"Co jsi to právě udělala?"

"Neviděl jsi? Můžu to udělat klidně znova." zasmála jsem se zase já. Už jsem kolem sebe hmatala po dalším polštáři, abych to zopakovala, když v tom mě chytl a shodil pod sebe. 

"Camerone!" zakřičela jsem, když mě začal lechtat. "Camerone!" zopakovala jsem znovu.Jak jsem házela rukama všude možně, abych se bránila, moje ruka zavadila o polštář. Rychle jsem ho vzala a pleskla s ním Camerona. 

"Odplata, lásko!" začala jsem se řechtat. 

"Tak to ne!" odpověděl a svalil se na mě. Koukli jsme se vzájemně do očí a nám oboum spadl pohled na rty toho druhého. Začala jsem více dýchat. Cameron mě chytl za boky a políbil. Začal mě dravě líbat a já mu to s láskou opětovala. Začal mě líbat na krku a já vzdychla. Když v tom jsme uslyšeli před domem troubení.

"To snad ne!" zavrčel Cameron, když  už mi vyhrnoval triko. 

"Stejně bych ti to nedovolila." začala jsem se smát.

"Super" vzdychl. plácla jsem ho po rukáh, ve kterýh ještě furt držel moje triko a shrnula ho zpět dolů. Dala jsem mu pusu na tvář a zvedala se z postele. Chytl mě za ruku a stáhl na sebe. Ještě několikrát mě dlouze políbil, a pak mě pustil. 

Uslyšeli jsme dole další rámus, ale to už byl domovní zvonek. "Už jdu, bože." zakřičel směrem dolů. Šla jsem hned za ním. Sešli jsme dolů a Cameron otevřel dveře, já šla mezitím do kuchyně si dát sušenky od tety, co nám připravila původně na cestu.

"Ehm, Noro?" uslyšela jsem za sebou. Otočila jsem se a uviděla Camerona a někoho, kdo vypadal jako jeho klon, jen mladší a menší.

"Tohle je Theodor, Můj brácha. Říkal jsem ti o něm... Před nějakou dobou." zarazil se. Věděla jsem úplně do detailu, kdy to bylo, kde a o jsme v tu dobu byli. Jen jsem se usmála a zakývala hlavou.

"Jo, jasně. Ahoj,j sem Nora" odpověděla jsem a přstoupila k něm, abych si s Theem potřásla rukou.

"Tak tohle je ta kočka? Bráchou, předvedl jsi se!" zasmál se a koukl na Camerona.

"Theo!" zavrčel Cam a dal mu pohlavek, začal se červenat a já v duchu věděla, že je na sebe pyšný. Já byla taky. Na něj.

"Jo, jasný. Omlouvám se madam, Jsem Theodor, ale kamarádi mi říkají Theo, ale ty mi můžeš říkat třeba i miláču, není problém" vycenil zuby a poklonil se mi, pak vzal mou ruku a lehce ji políbil.

"Děláš si ze mě prdel, žejo?" pozvedl jedno obočí Cam a z očí mu šlehaly blesky.

"Kdo tě učil slušného chování! Takhle se před dámou nemluví!" zaskřehotal se Theo a mrknul na mě. Byl úplně jiný než Cam, ale moje srdce bylo stejně Cama. Cameron už zuřil, tak jsem se začala smát a oba se na mě ohlédli. Theo měl na obličeji úšklebek a Cameron nevěděl, čemu se směju.

Prošla jsem okolo nich a poplácala Cama po hrudi se slovy "Přece nežárlíš?" 

"Jako fakt? Právě se během pár minut můj bratr" koukl se na Thea a udělal vražedný pohled "a moje přítelkyně spikli proti mě! Je to možný! Jako haloo?!" rozmáchl rukama Cameron.

"Ta se mi líbí!" uslyšela jsem za sebou, jak křikl se smíchem Theo, když jsem zacházela zpět do kuchyně. 

Byli to bratři, jak má být.