Failing Dance With My Life [POZASTAVENO,KOREKCE]

Kapitola 2.

Jako obvykle jsem se s Willem vydala hned do obchodu, kde jsem nakoupila piškoty a Marshmellouny. Piškoty pro Willyho a marshmellouny pro mě. Kupuju Willymu piškoty proto, že ho cvičím a dostává je za odměnu.

Jako další cíl byl psí park, do kterého jsme s Willem skoro celou dobu běželi. Když jsme přišli do parku, šli jsme k boudě, kde se půjčovali všeljaký hračky pro psy. Vzala jsem létající talíř a míček a šli jsme. Sedla jsem si na nejbližší lavičku, která byla volná a pustila Willyho bez vodítka. Hned jak jsem zašustila s pytlíkem piškotů, už věděl, co dělat.. Sedl si přede mě na zem a čekal.

Začala jsem mu dávat různé pokyny a on poslouchal, za každý splněný pokyn dostal jeden piškot. Někdy i dva, protože těm jeho kaštanovým očím, které toužily po pytlíku piškotů, se nedalo odolat. Dále jsem mu začala házet míček a létající talíř.

Když snědl cely pytlík piškotů- s mojí pomocí samozřejmě- jsem se rozhodla, že si s Willym trochu zablbnu, zavolala jsem na něj, aby mě začal vnímat z jeho myšlenek o všeljakém jídle, rozeběhla jsem se směrem k shrabanému listí a skočila do něj, běžel za mnou a udělal přesně to samé. Všichni se na nás dívali, jak na dva blázny, kteří utekli z blázince. Začala jsem se smát a různě provokovat Willyho.. Miluji ho, milují Willyho. Milují ty jeho zářivé kaštanové oči, plné lásky a pohody. Je to opravdu úžasný Pes s velikým srdcem.

Když jsme doblbli, zvedla jsem se a zavolala na Willyho, že půjdeme domů.. Po cestě jsem si ho dala zase na vodítko, protože bůh ví kam, by se ten pump rozeběhl. Když jsme vrátili hračky, se kterýmá si Willy hrál, šli jsme konečně směr domov.

Když jsme procházeli cestou mezi stromy, ze kterých padalo listí, zbarvené do podzimních barev, vzpomněla jsem si, že jsem si koupila pytlík Marshmellounů a ani je nesnědla. Nakonec jsem si řekla, že si ke nechám na doma, protože šustění igelitového pytlíku, by rozrušilo Willyho a já mu musela vysvětlovat, že to nejsou piškoty.

Když jsme došli k domu, všimla jsem si, že vedle našeho baráku, který byl už asi pul roku prázdný, stálo auto a vedle něj dodávka, která převážela nábytek.. Chvíli jsem je pozorovala, jak odnáší do rodinného domku různý nábytek. Rozhodla jsem se, že je půjdu aspoň přivítat a zeptám se, jestli nechtějí pomoct.. Sice jsem problémová holka, ale to spíš jen ve škole. Nevím proč. Odvedla jsem Willyho na zahradu, sundal a mu vodítko a poručila mu "Zůstaň, za chvíli se vrátím". Zavřela jsem vrátka, aby Willy nezdrhl, jak to má zvykem a běžela po chodníku k vedlejšímu baráku..

V tom jsem do někoho narazila, byla jsem tak zabraná do svých myšlenek, že jsem nedávala pozor na Cestu.. Když jsem zvedla hlavu a podívala se na neznámého kluka, kterého jsem neznala, jakoby se zastavil čas.. Byl tak nádhernej.. Jeho opálená pleť se krásně hodila k jeho tmavě hnědým vlasům a zeleným očím.. Když jsem se vzpamatovala z tranzu, který mi způsobyl jeho nádherný pohled, chtěla jsem se omluvit, ale on mě přerušil..

Další kapitolka, mám teď docela dost nápadů, tak doufám, že mi to dlouho vydrží.. 😄 Názory?   Natty🔥